Krátke strihy

Spokojnosť, ktorú som očakával po odhalení spôsobu rozprávania či štruktúry filmu, sa dostavila v podstate v plnej miere. Mám rád mozaiku príbehov, ktoré sa navzájom čiastočne prelínajú, lebo to pripomína život z akejsi vtáčej perspektívy a jeho kauzalitu. Altman tu predstavil mnoho postáv a situácií. Niektoré boli veľmi vydarené, niektoré menej. Objektívne teda film skôr na 4 hviezdičky, priklonil som sa ale k piatim na základe možnosti, že ide o podnet pre vznik ďalších podobne natočených filmov, ktoré sú pre mňa srdcovkami, ako napríklad: The Ice Storm, Magnolia alebo Crash. A to už je veľká vec. (22.11.2013)

Niekde som v súvislosti s týmto filmom čítal (parafrázujem), že jeden z dlhších filmov 20.storočia, ktorý pôsobí ako ten úplne najkratší... Ja len toľko, že AMEN! Ani presne neviem čím to... Roztrieštené príbehy mnohých zdanlivo nesúvisiacich ľudí vo filme odjakživa považujem za čisto matematický kalkul, ktorý je síce presne vymyslený, ale postráda samo o sebe to podstatné filmové orechové - prirodzenú emóciu. Tu to ale kupodivu fakt šlapalo. Asi aj vďaka megahviezdnemu hereckému obsadeniu (toľko zvučných mien v jednom filme neviem či som niekedy videl) a Altmanovej (použijem síce oxymorón, ale na nič trefnejšieho už neprídem) "dynamicky statickej" réžií som ostal prikovaný 3 hodiny iba na vzťahoch a dramatických situáciách. PS: Dieťa náhliace sa do školy rezkým mladíckym šprintom, následne "jemne" zrazené autom, pomaly dezorientované meniace smer svoje cesty (domov), odmietajúce pomoc osoby sediacej za volantom ("Mama mi zakázala nasadať do auta cudzím ľuďom...") vo mne zarezonovalo... ani to neviem popísať... Hádam len doslovne - bolo mi smutno až sa mi chcelo zvracať. (01.07.2013)

Tím nejlepším na Altmanových Short Cuts je to že jimi nejspíš přispěl k natočení Andersonovy Magnolie. Neb jinak jde o mozaiku příběhů nepříliš zajímavou, plnou veskrze nesympatických charakterů a jejich mizerných vztahů, a hlavně bez jakékoli pointy či významu... krom toho že ke konci docela dobře vygraduje ta jedna jediná dramaticky i emočně silně zpracovaná povídka (kolem jako vždy dokonalé Andie MacDowell). Takže ve výsledku jde vlastně jen o tříhodinovou a umělecky lépe zvládnutou telenovelu... což obzvlášť bolí ve srovnání se zmíněnou Magnolií, která je s podobným konceptem jedním z nejlepších filmů všech dob. 6/10 (10.06.2021)

Někteří z vás to připodobňují k Magnolii, ale ta je podle mě jinde: Zaobírá se zásadními okamžiky podivínů (Prostřihy namísto toho každodenními osudy obyčejných lidí). Já bych Prostřihy porovnal spíš s Altmanovým pozdějším filmem Vítejte v Holly Springs: Když se v Holly Springs něco přihodí, tak to celým maloměstem okamžitě a pořádně zacloumá. Když se něco stane v L.A., tak o tom často nevědí ani nejbližší sousedi. Oba světy mají co říct, ale osobně mě víc oslovilo provázanější a sevřenější Holly Springs. (Každopádně doporučuju všechny tři jmenované filmy.) (05.01.2013)

Myslím že dokáži pochopit, proč je toto dílo tak ceněné. Jsou to opravdu krátké prostřihy ze života obyvatel Los Angeles. S odstupem času hodnota toho díla asi ještě poroste, protože výstižně zaznamenalo detaily z normálního života na určitém místě a v určitém čase. --- Mně se to ale nelíbilo. Postav bylo příliš mnoho a jejich krátká vystoupení nestačila k tomu, abych k nim měl nějaký vztah. Byli mi lhostejní jako neznámí lidé, které můžu vidět denně kdekoli. A tohle přirovnání myslím poměrně doslovně. --- Není to ani v nejmenším tak trapné jako třeba 21 Grams od Iňárritu, tedy žádná dojná trivialita zamaskovaná mozaikovou narací. Nic falešného. Akorát mě, Maqa, to nebavilo. (06.09.2015)