Father Ted

Britský humor je místy hodně obskurní záležitost. Řekl bych, že autor neměl zrovna slabost pro duchovenstvo a Iry. Otec Ted je sice "weirdo", ale z trojice duchovních na ostrově je asi nejnormálnější. Otec Jack je polosenilní, věčně opilé hovado, které vzpomíná na doby vyučování na dívčí škole. Otec Dougal působí místy jako duševně opožděný a jeho projev do televize mě položil: "Existuje Bůh? Kdo ví.... Každopádně já nejsem žádný velký fanoušek organizovaného náboženství." Po prvních dvou dílech je to na 4 Stars, ale po dalších dílech nevylučuju, že mě to začne bavit jako IT Crowd. Aktualizace: Začalo mne to bavit ještě víc než IT Crowd. Nyvýšení na 5 Stars. (10.09.2007)

Poté, co jsem zapnul tento seriál a zhlédnul jsem první sérii mi došlo, že můj život byl do té doby strašně smutný!! Přiznám se, že se mi nestalo, abych se u nějakého sitcomu, a že jsem se jich nadíval moc, nezasmál tak vydatně, tak hojně a tak hlasitě, jako u tohoto. Všechny postavy jsou dokonalé a i teď v průběhu druhé série nejsem schopný určit, která je nejlepší. I když, anebo možná právě protože, se jedná o nejhrubší, nejdementnější a nejjednodušší druh humoru, strhne vás to a dá vám to vzpomenout na ty nejlepší britcomy, které se objevily a nebojím se to říct, silně šlape na paty i Monty pythonům. Nechci domýšlet, co by vzniklo, kdyby se Graham Lineham narodil o pár let dřív a spolčil se s MP. Děkuju Bohu za tento seríál všem svatým !! (17.11.2007)

Naprosto nečekaná bomba, která vám namísto střepinami rozseká mozek a další vnitřnosti záplavou neskutečně debilního(bravurního) humoru. U mě aspirant na nejvtipnější sitcom vůbec. Každý máme nějaký ten filmový prostředek, kterým si pravidelně dobíjíme dobrou náladu, u mě je to Father Ted, a to je myslím nejsilnější kompliment, který mohu takovému dílu vůbec dát. 100% (19.12.2011)

Zatím sice hodnotím jen první sérii, ale i tak to vypadá, že jsem se konečně dočkal a Graham Linehan mi taktéž přichystal skutečnou seriálovou bombu. Zparodování křesťanských zvyků je dle mě srovnatelné se samotným Životem Briana (nejlépe tohle dokázala epizoda o protestu proti náboženskému filmu), líbí se mi taktéž neotřelé rozvržení postav, které ani v nejmenším nepřipomínají pozdější opusy irského tvůrce - tentokrát neplatí, že jeden je cynik, druhý blázen a připlétá se k nim nějaká podobně laděná dáma. Za nejsympatičtější postavu zde považuji jednoznačně tu, po které se seriál jmenuje - Dermot Morgan svého Teda hraje pomocí brilantní kombinace funésovské mimiky a atkinsonovské dikce. Nikdy bych nevěřil, že se takto odlišné typy humoru dokáží syntetizovat. Zatím tedy za pět hvězdiček a doufám, že se to tentokrát nezadrhne. (10.06.2010)

Nadšení z prvních dílů po dokoukání celého seriálu značně opadlo. Má to svoje světlé chvilky, kdy kvantita navršených stupidit přeroste v kvalitu – pocit nadreálna –, ale bohužel těch momentů není tolik, kolik by si jeden přál, a až příliš často se tu opakují stále tytéž fóry (ano, součást poetiky, a ne že bych se nad osmistým padesátým „Feck! Drink! Gals!“ otce Jacka vděčně nekřenil, ale mám přec jen radši humor ze sofistikovanějších šuplíků). A mimochodem, satira na církev v tom není prakticky žádná (ne že by na tom záleželo) – ti tři magoři sice pro zvýšení absurdity dělají kněze, ale humor stojí na jejich osobnostních charakteristikách a ne na nějakém tesání do církevních dogmat či zvyků; zrovna tak dobře by to mohla být parta hasičů, zřízenců v zoo nebo univerzitních profesorů. (02.03.2013)