Vec

Podle mého jde o nejlepší práci Johna Carpentera, který dokázal z béčkového námětu vydupat maximum a díky vynikající, nápadité režii vytvořil dosud přetrvávající kult v oblasti hororového žánru. Film vznikl podle povídky Johna W. Campbella "Kdo je tam?" (Who Goes There?) z klasické zlaté éry americké science fiction a třebaže se traduje, že film bývá obvykle slabší než literární předloha, Carpenter Campbella knockoutoval. Jde mimochodem o remake, protože už v roce 1951 vznikla první filmová verze. Zatímco v povídce má tvor podobu klasického netvora z vesmíru, Carpenter dlouho pracuje s náznaky a řešení vědeckého problému kombinuje s vytvářením paranoidní atmosféry nedůvěry a hrůzy, kdy nikdo neví, zda ten, kdo stojí před ním, je opravdu tím, za koho se vydává. Výborná kamera i hudba, na svoji dobu velmi slušné trikové záběry, ale především scénář, který zachovává napětí až do poslední sekundy. Mrazivým, depresivním a zcela bezútěšným závěrem celý film graduje. Velice vděčná role pro Kurta Russella. Jinak je pozoruhodné, že ve své době film přijala chladně nejen kritika, ale i divácká obec a snímek se jen pomalu propracovával do povědomí filmových fanoušků, než se stal klasikou. Carpenter dokázal s minimem prostředků vytvořit emotivnější dílo než se to povedlo Scottovi s obrovským rozpočtem a podporou vlivného filmového studia v případě Vetřelce. Celkový dojem: 95 %. (29.11.2007)

Svého času velice deprimující filmový počin. Svého času zcela realistické, unikátní a dokonalé triky. Svého času vyjímečně dokonalý scénář. Vše stojí na podmínce, že mimozemská věc dokáže vytvořit naprosto dokonalou kopii jakéhokoliv živého tvora, v našem případě člověka, člena výzkumného týmu polární stanice. Navíc je to docela vyvážené z hlediska napětí. Dokážete být zhnuseni mutací tvora a přitom vás děsí, kdo další může být transmodifikován, čili může zabít ostatní anebo prostě zemřít. V každém případě se zoufalstvím v očích sledujete, jak se posádka stanice kvapem početně zmenšuje a jak hrozné by bylo, kdyby se Věc dostala mimo jejich stanici. Pak přijde závěrečná scéna a vy jste rádi za Kurta Russella. Jste rádi i za Johna Carpentera, že to tak šikovně natočil a také za Ennia Morriconea, že to podmáznul tak úchvatnou a dechberoucí děsivou hudbou (14.06.2011)

Nevěřícně nad zdejšími hodnoceními kroutím hlavou, aneb co se stane, když určitý film pravděpodobně mine to správné období či věk. Né, že by to bylo špatné, pominu-li ten béčkově nedotažený scénář a vizuální pojetí, ale atributy jako děsivý, napínavý, depresivní, atmosférický, stejně tak jako moje noční můry, mám spojené s úplně jinými tituly. (19.11.2006)

Děsivá přehlídka nechutných speciálních efektů s rozpadajícími se těly a mutujícími v odporné slizké kreatury. Obvzláště lidská hlava s pavoučíma nohama je velmi cool. Mrazivá atmosféra bezvýchodnosti a izolovanosti vše pak znamenitě dokresluje. Lze jen poděkovat Carpenterovi za odvážné režisérké pojetí a distribuční společnosti za odvahu nasadit to ve své době do široké kinodistribuce. (07.07.2002)

Možno som precitlivelý na genetické premeny ľudí vo filmoch, no keď som The Thing videl prvý krát, ako ôsmak na základke, nemohol som celú noc zaspať a potil som sa ako s horúčkou. Bol to príšerný zážitok. Zaprisahal som sa, že už nikdy nesiahnem po horore. Aj kvôli tomuto intenzívnemu zážitku sa stal žáner neskôr mojím najobľúbenejším. The Thing disponuje unikátnou atmosférou izolácie a beznádeje, ktorú dokonale podporuje Morriconeho ponurá hudba, nadčasovými špeciálnymi efektami a úžasne temným, pesimistickým záverom. Je to precízne vygradovaný horor, ktorý vám postupne sťahuje smyčku okolo krku a ktorý je od prvej do poslednej sekundy takmer existenciálnou depkou, navyše prekladanou jednými z najdesivejších hororových výjavov ever. (04.06.2002)