Vec

„Ako to prežijeme?“ – „Možno by sme nemali.“ Hladký, bezproblémový režisérsky prechod z dievčenského babysitterského slasheru k ponurému chlapskému sci-fi hororu. Kurt Russell tu tomu absolútne šéfuje, ale aj ostatní sú super, je tam plno zaujímavých ksichtov. Vec mi ako malému utiekla, takže na ňu nemôžem nostalgicky spomínať, ale o to je hodnotenie 5* chladnokrvnejšie. Tvrdý, drsný, mrazivý (nielen výpravou) krvák s ešte i na dnešnú dobu šokujúco nechutnými maskami a trikmi. Občas panuje hokej v postavách: raz za čas niektorá na dlhší čas divne vypadne z deja a keď sa vráti, čudujete sa, že ešte žije. A trocha divne pôsobí, že nepreskúmajú vrak lode (asi nezostal rozpočet). Ale inak neviem, čo by som tomu vytkol, v rámci sci-fi hororu je to pomerne dokonalé, aj keď možno menej učesané, ako Scottov Votrelec. Výprava „chatrnej“ stanice odolávajúcej neľudským teplotným (a iným) podmienkam je výborná, rovnako tak desivá atmosféra zimy a paranoje. Človek rozmýšľa, ako sa niečo tak strašné môže preboha skončiť. Záver, ktorý Carpenter zvolil, je napokon asi tým najrozumnejším (natočil ešte minimálne dva alternatívne konce, ale tie sa mi nepáčili, naopak tento je tak akurát). Dokonca ma to bavilo ešte viac, ako (inak kvalitná) literárna predloha Johna W. Campbella, ktorá v ČR vyšla dva razy ako poviedka v zbierkach a v roku 2021 ako novela resp. kratší román pod názvom Ledové peklo (správne, dlhé desaťročia existovala „len“ poviedka a nikto nevedel, že v temných archívoch Harvardskej univerzity sa ukrýva rozšírená verzia). Rozdiely medzi filmom a predlohou nie sú nejaké závratné, pointa boj polárnikov v uzavretom priestore s agresívnou formou mimozemského života zostala. Niečo je inak (v predlohe sa v základni nachádzalo 39 chlapov, 70 psov a dokonca štyri kravy, tu je chlapov cca 15, psov menej a dobytok žiadny), ale neoznačil by som to za brutálne zmeny. V predlohe je McReady meteorológ. Vo filme sa nepíše McReady, ale MacReady (!) a je to pilot. (14.09.2006)

Podle mého jde o nejlepší práci Johna Carpentera, který dokázal z béčkového námětu vydupat maximum a díky vynikající, nápadité režii vytvořil dosud přetrvávající kult v oblasti hororového žánru. Film vznikl podle povídky Johna W. Campbella "Kdo je tam?" (Who Goes There?) z klasické zlaté éry americké science fiction a třebaže se traduje, že film bývá obvykle slabší než literární předloha, Carpenter Campbella knockoutoval. Jde mimochodem o remake, protože už v roce 1951 vznikla první filmová verze. Zatímco v povídce má tvor podobu klasického netvora z vesmíru, Carpenter dlouho pracuje s náznaky a řešení vědeckého problému kombinuje s vytvářením paranoidní atmosféry nedůvěry a hrůzy, kdy nikdo neví, zda ten, kdo stojí před ním, je opravdu tím, za koho se vydává. Výborná kamera i hudba, na svoji dobu velmi slušné trikové záběry, ale především scénář, který zachovává napětí až do poslední sekundy. Mrazivým, depresivním a zcela bezútěšným závěrem celý film graduje. Velice vděčná role pro Kurta Russella. Jinak je pozoruhodné, že ve své době film přijala chladně nejen kritika, ale i divácká obec a snímek se jen pomalu propracovával do povědomí filmových fanoušků, než se stal klasikou. Carpenter dokázal s minimem prostředků vytvořit emotivnější dílo než se to povedlo Scottovi s obrovským rozpočtem a podporou vlivného filmového studia v případě Vetřelce. Celkový dojem: 95 %. (29.11.2007)

Po celou dobu téhle výtečné hororové sci-fi mi běhal mráz po zádech. Carpenterův styl tady dostává skutečně hojného využití a béčkové masky rázem získávají své opodstatnění. Námět je vynikající a už sám o sobě skrývá potenciál, možná je trochu béčkový, ale kvalitní. Atmosféra očekávání, nedůvěry a tajemna roste s každou přibývající minutou. Kurt Russell snad i ve VĚCI předvedl svůj nejlepší výkon a když nad tím tak přemýšlím Capenter vlastně taky. Pečlivě budovaná atmosféra ještě v kombinaci s Morriconneho hudbou dotváří úžasný zážitek po kterém se rozhodně neusíná snadno ;). (31.12.2006)

Jeden z nejlepších horrorů v dějinách filmu. Zajímalo by mne, do jaké míry byl inspirován prvním Vetřelcem (neznámá entita, stísněné prostředí, minimální šance, strach z neznáma), a nakolik po pár letech byl těmato dvěma kulty inspirován Predátor (opět ty stejné atributy). Ovšem "Věc" jako taková je naprosto unikátní v přetrvávající nejistotě, kdo je nositelem "nákazy", stísněná atmosféra, vypjaté a dramatické vztahy, geniální "hudební" doprovod (zcela jednoduchá melodie podbarvující samotu a depresi. A když už se "to" ukáže, vidíme jedny z nejlepších, ale zároveň nejstrašlivějších masek, jaké se kdy v horroru objevily. Toto je opravdový vrchol. Zvrácenost, ale zároveň genialita tvůrců masek neměla snad žádné meze. Opravdu geniální horror, kterému bych ani po letech v podstatě neměl co vytknout ... lépe řečeno, z úcty k němu, bych si to nedovolil ... (10.03.2008)

Horror jako žánr nemusím, ale čestnou výjimku představují survival horrory. A právě Věc je takřka dokonalým reprezentantem, krom odpudivých "gore" výjevů obsahuje něco mnohem účinnějšího – hru s psychologií diváka. Princip umístit skupinu postav na izolované místo (v tomto případě bílé pláně Antarktidy), znemožnit jí únik (v tomto případě masivní bouří) a vystavit je nepříteli, který se může skrývat uvnitř kohokoli z nich, je sice osvědčený, ale nikde nefunguje tak dokonale jako právě ve Věci. Minimalistický scénář strhává pozornost k syrové atmosféře, repliky postav jsou spíš účelové, všechno důležité je vidět a hlavně CÍTIT. Z Věci vychází cosi takřka fyzicky hmatatelného, strach není cítit umělotinou rekvizit, ale skutečným prožitkem. Když se Věc objeví, dostavuje se takřka úleva... Skutečný strach je nevědomost, nejistota. Zkrátka takhle si představuju dokonalý horror o přežívání v extrémních podmínkách. A atmosféra polární základny je natolik unikátní, že Věc asi hned tak něco nepřekoná. (27.01.2004)