Na Západe nič nového

Některé velkofilmy se tváří kvalitou jako piloty nekvalitních seriálů. Tento televizní film má však takovou úroveň, že strčí tyto velkofilmy do levé i pravé kapsy. Možná by se líbil i Erichu Maria Remarquevi. Paul Baumer výbornou formou převypráví svůj příběh. Komentář psán 100 let po vypuknutí první světové války. (28.07.2014)

Generace "rozhněvaných mladých mužů" předcházela zrodu moderního pacificismu s jeho meziválečnými výchozími kořeny. Patos této otřesné generační zkušenosti, srovnatelný snad s krvavou americkou občanskou válkou 1861-1865, nalezl i svébytné umělecké vyjádření (Upozorňuji na skvělý film NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). V literární rovině si uchovává pozoruhodný primát román, podle nějž byl nazván i film. Základní autorská ambice této významné přesdlistopadové české kinematografické zakázky - naplnit a do obrazu a filmové řeči přenést obsah této burcující prózy - byla dokonale naplněna. Automatismus oboustranného vraždění mladých lidí, kteří měli život před sebou, bezduchost velkoněmeckého šovinismu, která to všechno táhla, i bezútěšnost zákopového života tu jsou jasně patrné optikou nejpovolanější - autobiografická zkušenost je základním tmelivem nejen knihy, ale i filmu. Zmínku si zasouži i brilantně zvládnuté válečné scény. Anglosaské koprodukci se podařilo postihnout s maximální věrohodností podjatost i strádání německého zázemí. Beznaděj závěru je beznadějí ze vzkříšeného poválečného šovinismu a rasismu, který přivedl k životu hrůzný nacistický režim. Německo mělo podstoupit ještě jednu, v porovnání s tou prvou ještě krvavější válku aby, ukonejšeno blahobytem nedávné historické minulosti, pochopilo, že tento druh komunikace je svou povahou sebevražedný nejen pro ně, ale i pro celé evropské lidstvo. (15.08.2010)

Výtečný válečný film, který knižní předlohu citlivě převádí do filmu. Vyvedl se jak Paul Richarda Thomase, tak Ernest Borgnine coby táta vojáků Kat. Uspokojivě dopadly i sekvence ze zázemí, které ukazují propastný rozdíl mezi frontou a nic netušícím Německem. Na americký film až překvapivě citlivé a autentické... (01.02.2004)

Velká válka (První světová) ve své plné hrůznosti. Spíše, než o krvavé, brutální záběry utrhaných končetin, vyhřezlých vnitřností, budete šokováni hrůzou vydanou brilantními hereckými výkony. Strach o postavy zde jde především. Vykreslení doby, kulisy (bouraného centra českého města Most), skvěle vybraní herci, velice silná knižní předloha i kvalitní scénář jsou silnými stránkami tohoto válečného snímku. Co mě zde štve jsou kolikrát ne až tak zajímavé bitevní scény a řady vojáků po zasažení zvedající ruce na ukázku, že jsou mrtví. Ovšem tam, kde se spolu lidé baví, nebo kde je v záběru jen hlavní postava a někdo s ní, jsou těmi nejzajímavějšími stránkami tohoto snímku a vůbec nejlepší scéna je sledování hlavního hrdiny, jak pomalu umírá francouzský voják, jehož v noci zasáhl nožem. Z té mi šel doslova mráz po zádech. Ve výsledku kvalitní televizní, nadprůměrný počin, který si libuje v komornějších scénách. V těch epičtějších jde vidět ona starší doba, ve které byl natočený a nedostatek peněz. I přes to tento snímek všem milovníkům válečných filmů doporučuji. 75% (05.07.2014)

Humanita, pokrok, rozum, svoboda. To přece vůbec nejsou špatné ideály. Tak proč se kvůli ním nezačít masakrovat? První světová válka byla důsledkem toho, čemu se říká "modernita". Jednalo se o naprostý krach celého velkolepého projektu evropské kultury. Tahle válka není "barbarská", tohle je přece civilizovaný boj. Nervové plyny a granáty, pěkně čistě a hlavně humánně - nejsme žádní divoši. Stojí za námi Sókratés, Platón, Aristotelés, Descartes, Leibniz, Hume, Berkeley, Kant, Goethe, Schiller, Fichte, Hegel... Žijeme v civilizovaném světě, staráme se o nemocné, práci za nás dělají stroje, vzděláváme masy. Lidé jsou svobodní. To jsou věci, pro které stojí za to ležet dva roky v bahně v zákopu, nechat se okusovat krysami, čekat na rozkaz k bezvýznamnému útoku na protější zákop, nechat si uříznout nohu, rozežrat si plíce nervovým plynem nebo se vrátit domů jako mrzák do rozvrácené země. Nebo ne? (627., 27. III. 2011) (02.04.2011)