Box

Presne ako aj mnohi dalsi pisu, Box ma zaujimavy namet, ale potom sa to zacne uberat takym zvlastnym smerom, ze bud budete sklamani, alebo ak budete pripraveni na najhorsie, tak si pomyslite, ze vsak to zase az take zle nebolo, co bolo aj v mojom pripade. Teda bavilo ma to, ale otazne je, ako rychlo mi tento film vysumi z hlavy po niekolkych tyzdnoch a to aj napriek tomu, ze tu hrala skvela Cameron Diaz. Ma to silny mysteriozny dej a urcite vas budu zaujimat nasledky po tom, co napachala C. Diaz, ale je to na vas, ci vydrzite do konca filmu, aby ste zistili, ze co sa tam este hrozneho stane. Ja som s tym problem nemal, ale nie je to film, ktory by som tuzil vidiet viackrat. Takze je to skor taky priemer. ________ Cameron Diaz - (Norma Lewis) +++ James Marsden - (Arthur Lewis) +++ Frank Langella - (Arlington Steward) +++ James Rebhorn - (Norm Cahill) +++ Holmes Osborne - (Dick Burns) +++ Sam Oz Stone - (Walter Lewis) +++ Gillian Jacobs - (Dana) +++ Celia Weston - (Lana Burns) +++ Hudba: Win Butler, Régine Chassagne, Owen Pallett +++ (14.08.2011)

Takhle neklidně a nepříjemně jsem se u filmu už pěkně dlouho necítil. The Box má úžasnou atmosféru, kupodivu skvělý digitální retro look a znepokojivý děj. Režie je celkem dost ujetá, ale přesně tím stylem, u něhož člověk může poznat, že je to tak úmyslně. Frank Langella v roli "divnýho týpka" je navíc něco jako ztělesnění mých nočních můr. (13.12.2009)

Nápad je určitě zajímavý a začátek je dobře tajemný, ale druhá polovina je strašně šílená a moc se mi nelíbila. Jestli to má nějaký hlubší význam, tak sem s ním. Konec naopak potěšil, takže bych to viděl na průměrné hodnocení. Škoda že tento nápad nebyl lépe využit, potenciál tam určitě je. 55% (06.09.2011)

Digitálnu kameru stále aj po tých cca desiatich rokoch, čo sa používa, neznášam, taktiež je tam kvantum kravín (najmä lacné scifi dickovsko-asimovovské motívy a samoúčelné efekty), ktoré by som v momente zo scenára vyhodil a filmu by to neublížilo, no neviem, či to bolo tým kofeínom kolujúcim v mojich žilách, ale nepamätám si, kedy som videl strašidelnejší a depresívnejší film (žeby to bol Donnie Darko?). Tá úzkosť by sa dala krájať. Kelly to opäť dokázal. Na pôdoryse filmu zhmotnil číre emócie. Navyše s výrazným existencialistickým podtextom. Chýbala tomu len ruka producenta, ktorá by orezala jeho režisérsku víziu do dokonalosti, ako pri Donniem Darkovi (The Box je podobne ako režisérsky zostrih Donnieho až príliš doslovný). No inak tlieskam a už tento dusný temný pesimizmus nechcem nikdy vidieť! (02.09.2011)

Push it and perish! Mohla to být malá chytrá alegorie o tom, že ať už se člověk hne kamkoliv, pořád se nachází uvnitř schránky – zavřený mezi čtyřmi zdmi v práci, doma nebo ve svém vlastním těle. Schránka obalující menší schránku a ta ještě menší, jako nikdy nekončící koloběh. Jenže to by za kamerou nesměl sedět Richard Kelly, který nám takhle předhazuje „jen“ slohové cvičení na téma vina a trest obalené ve vědecko-fantastické strouhance a lehce osmahnuté na vlně sedmdesátých let. Osobně pořád nevím, kam bych měl The Box zařadit a jaký postoj zaujmout, protože nad ním nelze jen tak mávnout rukou. Na to se až příliš rychle zadře pod kůži a jeho základní myšlenka nedá divákovi tak lehce spát. Na jedné straně volám:„Kelly přestaň už hulit to, co hulíš!“ Protože jediným řešením je oproštění se od megalomanských a šíleně Lynchovských kreací (dají-li se za ně vůbec považovat). The Box je filmem, u kterého je divák po sedmdesát minut inside the box a se zaujetím sleduje mrazivý příběh o následcích vlastního rozhodnutí, aby byl pak v poslední půlhodině totálně outside the box. Richard Kelly si zřejmě řekl, že by si rád zopakoval podobně laděný závěrečný twist z Donnieho Darka, jenže k tomuhle komorněji pojatému snímku se to zkrátka nehodí. Během vyprávění dokáže strhnout vizuálně zajímavou atmosférou koketující s Kubrickovým Osvícením hudebně doplněnou o rify z Hitchcockova Psycha, ale postupné vršení otázek, na něž se nedozvíme odpověď je ve výsledku značně otravné. Takhle se Kellymu daří překročit stín pouze Akt X, Krajních mezí či Věřte-nevěřte! Samotná střihová skladba je místy opravdu hodně zvláštní, skoro až mimo mísu. Výsledný produkt pak už jen připomíná invazi lupičů těl - prázdnou bublinou, která ke konci praskne a mátoživě se plahočí vstříc divákovi. PS: S odstupem času je mi stále víc líto, že Kelly nevyužil potenciál dané látky. Už jenom ukázka toho, jak se páry rozhodují společně a v konečné fázi je to zde vždy žena, která je původcem činu (Dux femina facti) majíc osud neznámého člověka ve svých rukách. Čímž se dostáváme k otázce: Do jaké míry ho má člověk ve svých vlastních? Opravdová škoda, že se tahle zprvu se rozvíjející studie o nutnosti naučit se žít s vlastními rozhodnutími zvrtává do sci-fi mišmaše s nejasným zato přímočarým koncem doslova utopeném ve vektorovém slizu podivných CGI efektů. 6/10 (19.12.2009)