Bdelý život

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek. (23.01.2012)

Keď sa ustáli zrak z animácií a podvedomie rezignovane prijme fakt. že žiadna postava definitívne zo svojho rozprávkového alter ega neožije ani po desiatich minútach, následne sa uši začnú koncentrovať aby si mohli po tomto filme dať s mozgom vysokých 5 a vtedy začne všetko fungovať až elektrizujúcim dojmom. Kto to videl prvý krát a nemal na to nervy nevadí, mama spraví v nedeľu koláč. Ale kto tomu dá šancu aj druhý krát sa stane možno na takomto IQ porne závislý. (06.10.2014)

Zpočátku je člověk ohromen originální animací, která dokáže měnit stylizaci i během scény či záběru + velmi povedený soundtrack (něco mezi Až na krev a Dvanácti opicemi). A to byly všechny klady, protože zbytek je pseudointelektuální honitba za chytrými dialogy. Stále si někdo zbytečně povídá o reinkarnaci, smyslu života a podobných ptákovinách. Že jedna postava je dokumentarista "křikloun" Alex Jones už snad nikoho nenechá na pochybách jaký je ve filmu bordel, protože se Linklater výjimečně neukazuje neutrální jako Švýcarko. Deset minut ano, desetinásobná stopáž NE! 30 % (05.09.2009)

Jestliže se o Temném obrazu často mluví jako o experimentu, čím potom nazvat jeho o pár let staršího předchůdce. Na jedno zhlédnutí nevstřebatelná hromada úžasných myšlenek a filozofování, která je ale podána spíše dokumentárně bez jakékoliv omáčky (ve které se utopil například nynější Mr.Nobody) a tudíž pro širší publikum nestravitelně. Z technického hlediska působí oproti svému následníkovi stále trochu nedotáhnutě. (14.06.2010)

Nevěřil jsem moc tomu, že takový film může fungovat. A zpočátky jsem si myslel, že jsem měl pravdu. Nemluvě o tom neuspořádném pohupování celého obrazu všemi směry, u kterého jsem se obával, že mi přivodí mořskou nemoc. Pak to najednou ale fungovat začalo. Úžasný soundtrack od Tosca Tango Orchestra. Dream is destiny. (31.08.2007)