Bdelý život

Waking life byl vytvoreny technikou, pri ktere je film natocen na klasicky material a nasledne okenko po okenku manualne prekreslovan. Pro ty co netusi kolik je to prace : hodne. Proto bylo na prekreslovani najato vic lidi, diky cemuz se styl animace prubezne meni. Stejnou techniku Linklater posleze pouzil i v Temnem obrazu ( http://www.csfd.cz/film/194929-temny-obraz-scanner-darkly-a ). Co se obsahu tyka : rozhodne necekejte narativni snimek. Jedna se spis o genialne zpracovany sled ruznych postrehu, filozofickych otazek, zivotnich situaci, momentu ... ramcove spojenych jednou hlavni postavou a jejim velmi volnym pribehem. Na pomezi mezi hranou veci, dokumentem a poezii. Hodnoceni obsahujici slova jako "radobyintelektualni" a "pseudo" jsou mimo, nicmene chapu, ze kazdy divak nechce u filmu 99 minut premyslet. (06.05.2009)

Je tam sice pár zajímavých chvilek, ale ty nepřebijou fakt, že moudrý není ten kdo dokáže na co nejmenším prostoru opsat základní myšlenkové teze z chytrých knih, ale ten který naprosto přirozeně rozvíjí své vnímání vůči světu a dokáže své poznávání dále využívat......Walking Life není přirozený ani náhodou a člověk skoro vidí jak scénáristi slídivě listují v učebnicích filosofie a skládají ty moudra do jednoho přemoudřelého projektu=Sorry-tohle nežeru (02.01.2011)

Dám opatrné tři a počkám, až a jestli se mi to rozleží v hlavě. Jako dost mě už od začátku štvalo, že Linklater zase použil tu nepříjemnou a hnusnou "animaci" jako u Temného obrazu (A Scanner Darkly) a ostatně si neodpustil Philipa K. Dicka ve filmu i zmínit. On ostatně ten film sám je cosi jako na pomezí Linklaterova snu, kde se mísí ona animace, všechny ty Před úsvitem, Před soumrakem (a jasně že ti dva tady jsou také) a postupy těchto filmů, no a postupně do toho vpadává lucidní snění, Fontána, kolektivní paměť lidstva (docela se divím, že neumínil spíš Grahama Greena, ta jeho historka je snad ještě fantastičtější), posmrtné zážitky klinicky zemřelých, světové filozofy, paralelní světy, kvantovou fyziku, teorii zrychlování vývoje do neznámého bodu a další různé zajímavé teorie, aby se pracně a klopýtavě propracoval k něčemu, na co by mu stačil týden v pravoslavné pustině v lesích a co tak strašně nakonec připomíná právě tu Fontánu. Takže ano, zazní hodně zajímavých teorií, z nichž některé jsou podloženy skutečnými a až neuvěřitelnými příklady, ale celkově to na mne dělá dojem onoho slavného dortu pejska s kočičkou, lepší přirovnání mne nenapadá, protože i tohle se stává časem poněkud nestravitelné, jak je toho moc a rychle za sebou, a přitom existuje daleko jednodušší a stravitelnější cesta. Ale jak se říká, každý za tímhle poznáním jde svou cestou, a když to někdo potřebuje takhle složitě, ok, jeho cesta. Jen nevím, jestli s tím otravovat diváky - protože i jejich způsoby cesty jsou u všech jiné. (25.10.2022)

Súhlasím s BlueZero , že to skôr súbor rôznych filozofií a pohľadov na svet. Formálna stránka je naozaj zaujímavá. Na zažiatku možno trochu rušivá ale po čase začne pôsobiť príjemne. Tiež ma potešila kvalitná hudba počas filmu. Tento film sa nedá pozrieť na jeden krát, pretože nemá skoro žiadnu dejovú osnovu. Film sa nepohybuje vertikálne, naopak skôr horizontálne a to spôsobom ponorenie sa - rýchle vynorenie, a znova ponorenie - rýchle vynoreniem, a znova... Mne tento film dal všetko už dobrých 20-30 minút pred koncom. Samozrejme je v tom cítiť psotmodernu ale v nej koniec koncov žijeme (či to chceme alebo nie), všakže?! Je to trošku ako filozofia drive-in. Zastavíte sa pri autom pri menu, postojíte tam 90 minút, a je už na vás či si niečo objednáte alebo odídete. Ja som si vybral a po skončení filmu zo mňa trieštili jedna myšlienka za druhou až som si ich musel zapisovať na papier. Toľko k tomuto filmu. Možno nekompaktný komentár, ale ono to pri tomto filme nešlo. Už sa teším ako si ho pozriem zas. (29.07.2005)

Superoriginální filozofická animovaně-hraná meditace. Richard Linklater se stejně jako ve filmech Before Sunset a Before Sunrise snaží divákům představovat myšlenky, názory, pocity v originální a zábavné formě. Jenže narozdíl od obou uvedených filmů je Waking Life z velké části jen pseudointelektuální žvanění, slovní průjem, který budí zdání hloubky a moudrosti, ale ve sktuečnosti je to jen blábol. Určitě jsou tam i zajímavé myšlenky, zajímavě podané zajímavými figurami, ale bohužel jich je příliš málo. Prázdné tlachy tentokrát vítězí na plné čáře. Přesto je forma tohohle snímku natolik originální a podmanivá, že dvacet třicet minut se na to dá koukat docela bez újmy. Kdyby Linklater ubral na pseudoinťoušství a přidal na opravdové hloubce a kdyby navíc skončil právě už po té půlhodince, byl by to jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů za hodně dlouhou dobu. (27.01.2005)