Halloween: Predvečer Sviatku Všetkých svätých

Zpočátku do toho Carpenter vlétne doslova po hlavě a bez většího otálení se vrhne do napínavého divadla s mordovacími mezihrami. Jenomže tak, jak zpočátku našlápne ve všech směrech bohužel v polovině sundá nohu z plynu a se zvolněným tempem přijde i neodbytný pocit, že to co by mělo být původně napínavé (a jako, že by opravdu bylo) začne být nudné. Jakkoliv je totiž absence děje omluvitelná hlavně v případě mistrné formální hry, zde to Carpenter neuhlídal. Být alespoň trochu lepšího spádu scén, absolutní hodnocení by nebyl problém. Takhle zůstane lehce nedotažený mistrův pokus o dokonalou vyvražďovačku s jedním z nejtajemnějších a nejpsychopatičtějších zabijáků kinematografie, jemuž lze při relativní divácké zvrhlosti a s přihlédnutím k hereckému umění některých přítomných i fandit. (26.12.2005)

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

Po vsetkych tych plagiatoch, pokracovaniach a neviem akych remakoch som si konecne pozrel original, slavny Carpenterov Halloween. A som prekvapeny. Prekvapeny, ze som videl vsetky tie sceny, ktore boli neskor nespocetne krat pouzite v inych filmoch, avsak nikde nefunguju tak skvelo ako v tomto. Carpenter proste vie. Vie vyvolat napatie, vie vystrasit, vie navodit atmosferu. Velmi sikovna kamera snima tak rafinovane, ze som mal vela krat nutkanie "nakuknut" sa za roh, ci sa tam neskriva sialeny Myers. Ocami som prehladaval kazdy tien, kazde tmave miesto na obrazovke, ci tam nezazriem bielu masku a zakazdym, ked osamela osoba vosla do prazdnej miestnosti som priam trpol, kedy uz Myers konecne vyblafne. A to "Vaderovske" fucanie je fakt na nervy :) A samozrejme nemozem zabudnut na fantasticku hudbu, ktora je jednym z hlavnych dovodov, pre co su Carpetnterove filmy take ake su, Pre mna tento film nie ani tak zakladatlom noveho subzanru, ale hlavne masterpiece z dielne pana Johna Carpenteraa. (jedina vec co ma stvala - preco si do prcic nikto v tych tmavych miestnostiach nezasvieti ?:)) (9/10) (09.10.2007)

Nejlegendárnější shlasher a praotec žánru. Jsou zde zastoupeny všechny povinné prvky. Pomalu se plížíčí zabiják, zakopávající oběti a odhalené dívky. John Carpenter kladl důraz spíše na atmosféru a tak se první vraždy dočkáme, kromě úvodu, až po hodině. Pro Jamie Lee Curtis jistě přelomový film, pro Johna Carpentera jeden z mnoha vydařených, kterými nás ve své filmografii oblažil. Výsledek Myersova řádění: sestra v úvodu, pak jeden pohozený v příkopě a na závěr 2 dívky a 1 chlapec. 80% (05.10.2013)

Je to priemerný horor od Johna Carpentera. Má dosť dobrý príbeh o Michaelovi Myersovi, psychopatovi, ktorý v detstve zavraždil svoju sestru a skončil v ústave, ale po rokoch sa mu podarí uniknúť, aby vo svojom rodnom meste zavraždil aj svoju mladšiu sestru. No ide po ňom jeho doktor. Spracovanie je ale len úplne obyčajné, ani na okamih nenudí, keďže nemá žiadne výraznejšie slabé miesto, ale tempo je príliš pomalé, rovnako ako stupňovanie deja, takže trvá viac ako polovicu filmu, než sa začne diať to hlavné a ani potom sa nenájde nič, čo by skutočne zaujalo. Samotných vrážd je tu minimum a kvalitou sú len na tej najzákladnejšej úrovni, takže žiadna drsnosť alebo lepší nápad, ale aspoň naháňačky pred nimi sú celkom slušné. Atmosféra je síce slabšia, ale zaujať dokáže, dobrá je hudba, ale napätie vôbec nefunguje, čo je škoda. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak okrem Jamie Lee Curtis a Donalda Pleasenca v úlohe doktora sú už všetci len úplne obyčajní a nevýrazní. Veľkú pochvalu si zaslúži Michael Myers, jedna z najlepších hororových postáv, ktorá už tu rozhodne zaujala a je s prehľadom hlavným kladom filmu. Réžia a technická stránka sú dobre zvládnuté, John Carpenter ukázal, že s ním do budúcna treba počítať. Halloween je jeden z najzásadnejších filmov žánru, ale aj tak mi tento diel príde len priemerný, viaceré pokračovania mám radšej. Objektívna kvalita filmu- 68%, film sa páči mne na 56%. (22.10.2011)