Útek z L.A.

Za natáčení takových filmů by mělo být v USA křeslo. Mega debilní efekty i scénář, vláda USA jsou ultra píčusové, ale předvídají přesně všechny kroky Russella (hologramy) až na ten poslední. Super dementníma scénama se to tu jen hemží, postapokalyptický punkový Amsterdam s červenou lucernou atd. Prostě tohle není ani béčko, to je tak Déčko. (21.06.2015)

Carpenterova neskutečně chutná jednohubka, s černým humorem a jednou dávkou nadhledu na víc. Kurt Russell jako drsný Snake, který mluví jen když má přichystanou nějakou peprnou hlášku. Vize drsné budoucnosti "svobodné Ameriky" je opravdu originální a až na ty prastaré efekty nemohu najít téměř žádnou chybu. Rychlý děj, který se nepozastavuej nudným vysvětlováním ani nejde do hloubky hrdinů. Nikoho totiž nezajímá, jestli Snakea jako malého rodiče týrali nebo jestli byl počat předmanželským sexem. A to jsem se ještě nezmínil ani o ostatních skvěle napsaných a ještě lépe obsazených postavách (Pam je opět skvostná) a ani úžasném hudebním doprovodu, kterému se daří neskutečným způsobem dodávat filmu tu pravou šťávu a eliminovat nudnější chvilky. Jen jedno je mi líto, že se podobné filmy netočí dnes. (12.06.2007)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)

Miluju ten film a těžko se mi určuje jestli je lepší LA nebo New York..to mám stejný asi jako u Mortal Kombat 1 a 2 taky oba díly žeru a neumím říct který mám radši..teď k LA.. je to béčkovější, zábavný, hodně vedlejších postav (některé mají i se Snakem minulost), vizuál zedkovej, ale strašně žeru tu atmosféru, ty dialogy, hudbu.. za mě vše dle mého gusta. Tenhle film bych mohl vidět nespočetkrát a nikdy mě neomrzí. Snake Plisken - ta jeho povaha a chováni..to je můj člověk prostě.. sarkastickej, nikomu nevěří, většina jeho přátel ho podrazila, zahořklej, všichni si mysleli že je mrtvej, ale není.. a že prej vyšel ze cviku, ale nevyšel.. a má to všechno totálně v píči.. prostě jeden z mých nejoblíbenějších postav hned za Tony Montanou. Nevím co víc dodat.. vytknout nemám co.. prostě ten film si získal moje srdce. (30.03.2012)

Až doposud by se u Carpenterových devadesátkových fláků nedal vliv devítkového desetiletí prakticky nijak zjistit. V Escape from L.A. nicméně konečně udeřily s obří pompou. Nejde jen o ty obscénní digitální triky, díky nimž některé scény budou podle mě v budoucnu stavebním kamenem dosud neexistujícího uměleckého směru, nýbrž i o ty šedé prázdné chodby militárních komplexů, pytlovité overaly, explotace městských subkultur i hédonistická žánrová sebeuvědomělost. Je to přesně takové, jako když koupíte děcku hromady lega z různých řad a ono si to pospojuje dohromady dle vlastního uvážení bez jakýchkoli limitů reality. Debilní? Jo. Hnusně vypadající? Jasně. Zábava? Jo, ale upřímně na papíře to muselo vypadat líp. Karpoš velký rozpočty neumí. (23.10.2020)