Maratonci trče počasni krug
The Marathon Family
Obsahy(1)
Čierna komédia o piatich generáciách mužov rodiny Topalovcov, ktorá vlastní prosperujúcu pohrebnú službu a remeslo odovzdáva po dlhé roky z otca na syna, sa odohráva v medzivojnovom období v malom meste na Balkáne. Najmladší predstaviteľ rodiny Mirko sa bráni rodinnej tradícii a svoj život si nepredstavuje ako život "funebráka", v čom ho podporuje jeho priateľka Kristína. Kristínin otec dodáva Topalovcom truhly a zacíti, že rodinná spriaznenosť by mu mohla priniesť i obchodné výhody a vyšší podiel zo zisku. Medzi dvoma rodinami sa tak strhne konflikt, ktorého obeťou je práve Mirko. Sklamaný a zradený svojou láskou i najlepším priateľom spácha Mirko v afekte vraždu. Po návrate domov je svojou rodinou nadšene prijatý ako jej nová hlava i šéf rodinného podniku a oslavovaný za svoju bezočivosť, surovosť a silu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Predchadzajuci Sijanov film Ko to Tamo Peva som videl, ale nepacil sa mi. Bol totiz len o jednej ceste autobusom z bodu A do bodu B a o prazdnom tlachani o medziludskych emociach a vztahoch. Tuna o dva roky po natoceni Ko to Tamo Peva doslo k podstatnemu zlepseniu. Vyborna juhoslovanska komedia presne smakujuca europskemu divakovi . Balkansky humor je 100x smiesnejsi /asi preto, ze porovnavacia baza SR a CR je Europa/ nez dost podstatna cast US komedii. Videl som este za normalizacie. 88 % ()
Štipľavý balkánsky temperament, fungujúci humor a stará juhoslovanská škola k tomu, ako postupne zisťujem, to nie je len Kusturica, ale desiatky ďalších šikovných tvorcov. 26 rokov stará (a pre mňa totálne neznáma) vec Maratónci, mi príjemne vyplnila piatkový večer. Za všetko najviac vyzdvihnem prirodzené herecké "crazy" výkony. Hlavne vďaka schopnému scenáru, prakticky všetky postavy majú divákovi, čo ponúknuť, a preto je veľmi príjemne sledovať, ako sa dané charaktery nakoniec ukážu, prejavia a vyvinú. Dôjde na desiatky vtipných situácii, nechýbajú výborné dialógy a množstvo scén sa doslova vryje pod kožu. Zábavné a hlavne veľmi dobré. 80% ()
Mnohogenerační klan pohřebáků si žije svůj život v zaběhlých kolejích – netrpělivě očekávají skon dalších potenciálních zákazníků, vykupují již použité rakve a pomalu inovují svůj podnik na kremaci. Rodinnou hierarchii však naruší skon nejstaršího člena a příbuzenstvo se dá do pohybu v zájmu ukořistění dědictví a hlavně vedoucí pozice pohřební služby. Jediný kdo má jinou motivaci, je nejmladší člen klanu, který se chce proti vůli zbytku rodiny oženit. Rozjíždí se absurdní kolo situací, do hry vstupuje konkurenční rodina a svou roli také sehraje nástup zvukového fimu a okouzlení Gustavem Machatým. Tedy spíše Hedy Lamar. Na předválečnou kinematografii odkazuje i použití archivních záběrů, téměř černobílé monochromatické ladění a časté využívání žánrových prvků grotesky. Groteskně zvrácená gangsterka v závěrečné přestřelce vítězí, hrobaři berou celý svět ztečí. Ušetřeni nezůstanou nepřátelé, ba ani filmový pás. ()
Filmy Slobodana Šijana lze bez nadsázky označit (vzhledem k dalšímu vývoji jugoslávské a postjugoslávské filmové tvorby) za iniciační. Pochopitelně zde ani Šijan nespadl z nebe a čerpá z tvorby svých starších kolegů. Myslím si, že způsob jakým mixuje zdánlivě neslučitelné, byl, je a asi i bude velmi inspirativní pro další generace filmařů z tohoto regionu. Ze spojení se scénáristou Dušanem Kovačevičem vzešly 2 bizarní multižánrové propletence (ještě film Ko to tamo peva), které ale mají hlavu a patu, jsou zábavné a fascinující. U tohoto snímku, musíme po letech navíc ocenit jeho prorocké kvality.... Pro lepší pochopení současné srbské tvorby nutno vidět! ()
Možno je to gangsterka, možno je to groteska, ale pre mňa je to najmä akýsi juhoslovanský špagetti eastern. Záverečná prestrelka, výrazné postavičky, ošumelé prostredie....boj o nie príliš krásnu ženu. Skutočne zábavné, Sijan znova používa svojich výrazných dvorných hercov, ktorých ksichty sú už samé o sebe vtipné. Ale nie je to iba komédia, je to aj dráma, hrá sa tu totiž o veľké majetky, o svoju budúcnosť a aby sme nezabudli film je aj poctou kinematografii. Aké ponižujúce to muselo byť pre sprievodných muzikantov, keď ich nahradili reproduktori. Takto podobne sa cítili napríklad tisícky benši v Japonsku. Dôkaz, že Kusturica nie je až tak originálny, on len predstavil tamojší kinematografický štýl širokému európskemu a svetovému publiku. ()
Reklama