Sting

Šarlotin pavúčik. Láskyplné pomrkávání na vše možné od Arachnofobie přes Duplex se Stillerem až po vetřelčí sérii, které už od samého počátku nezapírá svou béčkovou podstatu s cílem pobavit i skrze postavy. Zatímco mladá Ripleyová prolézající vzduchotechnikou s naftalínometem vystoupila z ulity rozmazleného fracka s názorem, dementní babi Helga se měnit nemusí. Být mimo je někdy výhodou, obzvláště když se blíží smečka černých psů.. (22.05.2024)

Z vesmíru přiletí pavoučí vajíčko a usadí se v domečku pro panenky. Čerstvě vylíhlého pavoučka připomínajícího snovačku objeví dívka Charlotte a vezme si ho do pokojíčku. Krmí ho a netuší, že vychovává vraždící monstrum. Dosti nevyvážený snímek, jehož poměrně velkou část zabírá žvanění postav a problematické vztahy v rodině Charlotte. Ta je mimochodem nesympatický spratek, a tak jsem tajně doufal, že bude roztrhána s celou povedenou famílií. Osazenstvo domu je poměrně bizarní, na krev a mordy dojde, což je nejsvětlejší stránka filmu. Očekával jsem ale větší nářez a samozřejmě ano, Havěť je nesrovnatelně lepší. Pominu zoologické nelogičnosti - pavouk je sice z kosmu, ale je až příliš, kromě velikosti, podobný pozemským, a tak když zakousne svoji kořist, neměla by ta šanci na přežití. Jak je i ve filmu zmíněno, pavouk do oběti vstříkne trávicí šťávy, čímž je její osud zpečetěn. Ale nad tím bych zavřel oči, kdyby měl film nepolevující atmosféru a spád. Příjemné byly drobné vtípky typu - stín zavěšeného květináče, potěšily nohy mizející ve ventilaci, na což jsem čekal, pobavil poslední záběr před titulky jako odkaz na Critters. Naopak zklamal nedotažený odkaz na Vetřelce... (18.05.2024)

O Sting sa hovorí ako o najlepšom pavúčom horore sveta. Tak si najskôr urobme rešerš. Pavúčie horory zďaleka nie sú také rozšírené, ako žraločie. Keď si ich zrátame a vezmeme do úvahy len čisté horory (teda nie Pána prsteňov: Návrat kráľa), so šokom si uvedomíme, že ich v skutočnosti za posledné desaťročia vôbec nebolo veľa, skôr naopak. A väčšina z toho boli tvrdé už ani nie béčka, ale rovno céčka na hranici pozerateľnosti. Dostali sme sa kvôli tomu do štádia, že za jeden z najvydarenejších kusov môžeme považovať pretrikovanú komediálnu blbosť Útok pavúkov s Davidom Arquetteom. V tomto (pavúčom) štádiu tým pádom výkriky „najlepší pavúčí horor na svete!“ majú len pramalú výpovednú hodnotu. Za mňa výsostne najlepším zostáva Arachnofóbia, ktorá majstrovsky spojila nepríjemný horor s čiernou komédiou. A to hororové komédie fakt nemám rád. Ono je pekné, že tvorcovia Stingu uprednostňujú postavy, ale čo z toho, keď sú útrpne neoriginálne? Herci sa síce snažia (prirodzenú Alylu Browne možno čaká kariéra), ale je to prd platné, keďže také klišé by neuhral ani Ian McKellen. Ostatné postavy (s výnimkou otca a dcéry) sú vyložené karikatúry, prípadne komické postavičky. Atmosféra zasneženej štvrte s činžiakom, v ktorom sa odohráva peklo, by mohla byť geniálna, ale to by sa v snehu muselo odohrávať viac, ako 120 sekúnd z 91-minútovej stopáže. Pri pozeraní sa mi často zo spomienok vynárali Critters 3, čo nie je práve najväčšia pochvala, ako iste sami uznáte Jasné, pavúk z vesmíru, čo my o ňom vieme? Ale dať sem tvora, ktorý rozumie ľudskému hlasu (!) a píska (!!) a pritom sa správa ako bežný (gigantický) pavúk, to som proste nepochopil, nebavilo ma to a sem-tam som starecky krútil hlavou nad detskosťou tvorcov. Samotný pavúk a scény s ním sú nechutné, hoc druhé Evil Dead nečakajte. To je škoda, myslím si, že ak už chceli byť tvorcovia iní, mali pritlačiť v píle práve pri gore, enormnom množstve pavučín, slizu atď. To sa odohralo len v zopár scénach a ani tie ma ako drsného hororového fanúšika nijak zvlášť neodrovnali. Dokonca si trúfať povedať, že ak by tvorcovia vystrihli 50 najdrsnejších sekúnd, bol by to rodinný film (!). Scenár je neskutočne neoriginálny (lezenie vetracími šachtami, pokazená baterka), predvídateľný (čo myslíte, ak sa na samom začiatku „náhodou“ ukáže, že je pavúk alergický na naftalínové guľôčky, budú vo finále použité proti nemu?) a dramaturgicky odfláknutý (aký malo zmysel na začiatku sa tváriť, že ide o budovanie vzťahu medzi pavúkom a dieťaťom, keď na konci z toho nič nezostalo?). Ale tak tie mizerné 3* si asi zaslúži, najmä v porovnaní s Lavalantulou 2. (21.05.2024)

Francouzský vrstevník s názvem Vermines tedy arachnofobikům zmasíroval dušičku mnohem důkladněji. Sting má boží úvod, jemuž nechybí vtipný nadhled, líbivý vizuál, dobří herci a příslib hravých pavoučích orgií, jenže pak mu v první zatáčce ujedou nohy a stane se z něj levoboček rodinného dramatu s nedomrlým hororem. Poslední třetina je sice nakopnuta zdánlivě odvážným krokem, ten je ale brzy znegován a zbývá už jen nudné finále, kterému nechybí ani ten nejprofláklejší poslední záběr před závěrečnými titulky. Přitom je to škoda, protože v jinak dost krátkém filmu bylo načrtnuto hned několik motivů, s nimiž se dalo vyřádit. Takhle by bylo lepší, kdyby ho někdo osekal o dalších dvacet minut. (27.05.2024)

Pavouci mě zrovna neberou, ale jméno režiséra Wyrmwoodu docela lákalo, takže jsem se docela i těšil. Výsledek? Pavouci mě dál neberou. A přitom, objektivně vzato, to zase není úplně marné. Třeba panoptikum postaviček, které má sloužit osminožci za potravu, je docela nápadité a způsob, jakým si to zrůda vyřídila s papouškem a kočkou, má styl a eleganci. Jenže to jsou všechno takové výkřiky, které ne a ne přejít do soustavného řevu, který jsem očekával. Prostě to pavouk málo krosil a když už začal, byla nouze o jeho detailnější práci. Škoda. Za mě zatím nejhorší Turnerovic film. 40% (23.05.2024)