Gladiátori 2000

Wrestling je mnoho věcí.. je to životní styl. Je to vášeň. Je to divadlo... ale jedna věc to není. Není to zrovna lehký živobytí. Je to smutný pohled na stárnoucí legendy, který na starý kolena zjistí, že vlastně neumí nic jinýho, než sebou práskat o zem a schytávat rány. A je jenom na nich, jak se s tim vyrovnají.... dvě největší hvězdy - Hogan a Flair - to moc dobře nesnáší... proto se ztrapňujou v TNA... ale aspoň můžou předstírat, že to tak chtěli. Ten zbytek jako Scott Hall, Tery Funk a Jake The Snake Roberts jsou na tom ještě hůř.. jsou to jenom zničený schránky. Chlastem... drogama... práškama... všim. Je to vážně smutnej pohled.. Bylo by moc zajímavý vidět Beyond the Mat po patnácti letech... (20.10.2011)

Nikdy nepochopím "sport", který je předem dohodnutý, přesto se v něm účastníci dobrovolně a sami mrzačí a diváci jsou z toho u vytržení. Nejlepší pasáž dokumentu je jeho závěr, The Rock se předvedl jako naprostý magor, omlátil Mankindovi židli o hlavu (ačkoliv to předem nebylo domluvené), ten skončil s roztrženou hlavou, sotva chodil a jediné, co ho zajímalo bylo: "Vypadalo to dobře? Bylo to dost drsný?", pak že wrestleři nejsou magoři. 60% 31.07. 2010 (31.07.2010)

zachycene osudy vyhaslych wrestlingovych hvezd.wwf je sebranka vouchylaku kteri v tom nasli smysl zivota a unik z reality v ktere nedokazi socialne vyrovnane zit.okraj spolecnosti ktera laka masy, nevidi vsak dopad zavyslosti na nasili,nebo naopak vidi to ale nemuzou jinak uniknout.jen pro skalni priznivce wrestlingu. (16.04.2009)

Jak to chodí v zákulisí prowrestlingových společností je pro fanoušky známý fakt, tak co jsme se zde vlastně dověděli nového? Tak třeba, že Jake "the Snake" Roberts je pretty fucked up guy (a není ani zdaleka jediný ... stačí vzpomenout třeba The Ultimate Warriora nebo Chrise Benoita), Mick Foley je vlastně citlivý člověk s vysokým pain treshholdem a Terry Funk se rozhodně do důchodu nechystá, protože pro wrestling žije a dýchá (jako spousta dalších, ale Funker jako jediný se nebojí ve svých letech hardcoru). To jest ústřední trojice, které je věnována většina prostoru, dále dokument obsahuje několik kratších interview s dalšími wrestlery, Paulem Heymanem a Vincem McMahonem. Reálné, místy dost smutné s depresivním nádechem. 80% (02.08.2010)

Wrestling není jen sport nebo zaměstnání, je to způsob života. Je škoda, že si většina komentujících neuvědomuje, že účelem dokumentu nebylo přiblížit wrestling, ani organizaci WWE, která z celého kolotoče bojů udělala jeden z nejvýnosnějších byznysů posledních let, ale svět za oponou dnes nablýskaného cirkusu. To se Blausteinovy daří, protože představuje lidi, od těch úplně dole, pro které je akce před stovkou diváků zázrak, až po ty úplně nahoře, kde se dívá 16 tisíc lidí na stadionu a další miliony u obrazovek. V tom je právě ta krása wrestlingu, kdy se surová a krvavá podoba nejnižších úrovní postupně mění na umělý svět pro miliony diváků. Někdo si řekne, že je to hrané, ale právě mnohé povídání hlavně Mankinda dovolí prohlédnout hlouběji do všech zákonitostí tohoto "hraného" divadla bez pravidel. A to nemluvím ani o otevřeném povídání Snakea, který se přes sex a drogy dostane až na dno své kariéry. Moc hezky to shrnul, čím více "všeho" dostáváte, tím víc a jinak "všechno" chcete. Bylo by skvělé, kdyby Blaustein udělal po deseti letech revizi a podíval se znovu do světa, který mu přinesl nominaci na Oscara za nejlepší dokument. Svět wrestlingu si to zaslouží. PS: vedle Aronofskyho Wrestlera asi nejzásadnější film o Wrestlingu. (05.08.2010)