Cellista Gauche

Sero Hiki no Goushu je adaptací krátké povídky známého japonského autora Kenjiho Miyazawy. Vypráví o mladém roztržitém cellistovi, kterého jedné noci začnou navštěvovat lesní zvířátka a nutit ho k hraní. Můj vztah k Takahatovi zůstal po zhlédnutí tohoto anime stále stejný. Žádné jeho dílo mě zatím nezklamalo (pro kvalitní příběh, kresbu a "Ghibli feeling"), ale bohužel ani neuchvátilo. U Gaucheho vyzdvihuji především dokonalou synchronizaci hudby s obrazem (úvodní scéna je dokonalá) a příjemný humor (přesto, že se zde objevují mluvící zvířátka, nedají se označit za laciný prvek). Chvílemi jsem se bohužel nudila a celkový dojem byl spíše vlažný. 3 ½ * (09.05.2007)

Hezké a z hlediska animace špičkové (tady se ten timing jednotlivých pohybů nedá tak snadno ochcat)..... ale co si budeme povídat, divácky je to zatraceně neatraktivní.. Naštěstí úměrně téhle neatraktivitě je nastavena i délka a tak to i zapřísáhlý nemuzikant přečká bez úhony. Takahata je prostě samorost. (20.01.2016)

Celkem unylé anime, které staví celý film na jednom jediném dobrém nápadu. Ale míň než čtyři hvězdičky tomu nedám, protože k tomuhle cellistovi mám speciální vztah! Začátek filmu mi totiž připomíná mně adresovanou památnou větu od dirigenta našeho studentského smyčcového orchestru: "Je neuvěřitelné, že jediný člověk dokáže rozhodit celý orchestr". (Pozn.: Hrál jsem na housle a ne na violoncello, ale to je, myslím, vedlejší) 70% (12.12.2015)

Příběh mladého cellisty střídá scény vyprávějící hlavní příběh (příprava na velký koncert orchestru) se scény se zvířátky. Ze začátku je to klasicky ztřešťěná animovaná groteska (kocour či kukačka), zvýrazněná krátkou scénou, kdy orchestr s hlavním hrdinou hraje živě hudbu v kině při promítání jiné animované grotesky, jejíž děj se krásně rozšíří i do světa kinosálu. Pak už se film postupně uklidňuje (mýval), až úplně zvážní (myšky). Ale jako oslava krásy a léčivých účinků hudby je to úžasné. Ať už si o tom Ludwig van Beethoven z obrázku na zdi pokoje hlavního hrdiny myslí cokoli. ;-) (22.01.2012)

Tak prvý Takahataov film čo som videl a je to dosť iné než som čakal. Celkový dojem je mierne nadpriemerný a citlivý príbeh o hráčovi na čelo sa dobre pozeral. Hudba tu zastupuje akoby ďalšiu postavu a dejová linka s mývalom bola úplne super. Koniec bol samozrejme predvídateľný ale inak sa to ani zakončiť vlastne nedalo. (26.11.2010)