Pather Panchali
Song of the Road
Obsahy(1)
K významné osobnosti indické i světové kinematografie, Satjádžitovi Rájovi, jehož šedesátiny připomněl časopis Film a doba v 5. čísle letošního ročníku, se vracíme výňatkem ze scénáře k jeho dnes už klasickému filmu Žalozpěv stezky (1955) prvnímu dílu trilogie o Apuovi. Námět filmu poskytl bengálský spisovatel Bibhútibhúšan Bandjopádjáj (1899 až 1950) svým stejnojmenným románem (doslovný překlad původního názvu Páther pánčálí zní Písnička na cestu, avšak titul Žalozpěv stezky je už pevně vžitý). V nevzrušeném sledu událostí na indickém venkově v rozpětí asi šesti let kolem první světové války; drobné sousedské rozhovory i rozmíšky, každodenní práce i krajina, střídání ročních dob, probíhají v klidném tempu stejně jako existenční problémy, vzácné chvíle slavností, narození či smrt. Atady se staneme svědky počátku příběhu malého Apu, jeho prvních dětských krůčků do života. Otec Haríhar je nereálný snílek, chce se proslavit jako spisovatel, živí se příležitostně jako přednašeč a vykladač náboženských textů. Na dům a pozemek, zděděný po předcích, se vrší dluhy. Odchod do Váránasí, kdysi pře Apuovým narozením, nic nevyřešil Haríhar je většinou mimo domov, o Apua a jeho sestřičku Durgu se stará pokorná, utrápená matka Sarbodžája. Pak je tu ještě vzdálená příbuzná, stará Indír, sousedé, jejich děti celý ten svět, který v závěru Apu s rodiči opouští vstříc osudu, jejž pak líčí další dva díly trilogie Nezdolný (1956) a Hlas krve (1959). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (17)
Opravdu krásný snímek, který vám ukáže život chudé indické rodiny. Vtáhne vás do děje a vy prostě musíte cítit s dětmi, pro které je vysněnou věcí náhrdelník a spatření jedoucího vlaku silným zážitkem. Rovněž se jedná o parádní režisérský debut autora, kterého ovlivnil například italský snímek "Zloději kol". ()
Nie je veľa filmov charakterizujúcich postavy takto do detailov a zachytávajúcich toľko rôznych emócii. Popredné miesta v rebríčkoch najlepších filmov určite nie sú prehnané. Plnému hodnoteniu zabránilo len pomalé tempo snímku, na ktoré sa mi po prvýkrát nepodarilo úplne naladiť. Zvedavosť na ďalšie diely trilógie. ()
První část z takzvané Aupovi trilogie pojednává o životě venkovské rodiny. Otec je věčně zchudlý intelektuál (spisovatel), matce se vše valí přes hlavu a svůj vztek ventiluje v prvé řadě na bezbrannou babičku a malý Apu skotačí se svou sestrou Durgou. Film byl financován z rodinného majetku a na MFF v Cannes v roce 1956 byl oceněn za „humanistický dokument“. Kritici a režiséři jej řadí hodně vysoko, dokonce se objevil na předních příčkách časopisu Sight and Sound v jeho poslední anketě o nejlepší filmy všech dob. _____Film se charakterizuje pomalým tempem, které je dle slov režiséra podřízeno okolním vlivům a to zejména přírodě. Celý v zásadě pojednává o běžném životě jedné Indické rodiny, jejich každodenních strastech a radostech a tak trochu i o mentalitě jejich národa. Pro současného mladého diváka to bude spíše asi nudná exkurze na zapadlý venkov, ovšem při troše vstřícnosti by i on mohl dostat nějaký silnější zážitek. Děj není nějak pevně vázán a jak už jsem řekl, jsme spíše pozorovateli událostí, které vyplývají z běžného bytí. Kdybych to měl zhodnotit, tak se jedná o příjemnou podívanou, která si dozajista zaslouží uznání například díky způsobu svého vzniku, ale na jeden z nejlepších snímků všech dob bych to opravdu neviděl. ()
Ďalšia zžieravá sociálna dráma, tentokrát z Indie. Nejedná sa ale o citovo vydieračskú depresiu, Ray sa totiž snaží ukázať život na indickej dedine aj s jeho každodennými udalosťami. Ono ak deti vyrastajú v chudobe a nič iné nepoznajú, tak ani nemajú s čím príliš porovnávať. Lenže hlad je niečo, čo sa odvíja nielen na psychike ľudí, ale aj na medziľudských vzťahoch, pretože ak ste zúfalí, príležitosť vás núti byť zlodejom. Deti sú zlaté, starká vyvoláva súcit a žene držíte palce, aby to jej mužovi v meste so zarábaním peňazí išlo lepšie. Do filmu sa ale najmä vďaka jeho exotizmu našincovi ťažšie dostáva, niekoľko scén ale tvorí akýsi most medzi Rayovým pomalým štýlom a našim tradičným chápaním filmového rozprávania. ()
Přirozené a opravdové, jak jen život sám může být. Pather Panchali zahrnuje obrovskou paletu emocionálních momentů, s kterými se dá ztotožnit bez ohledu na původ nebo víru. Nejsilněji na mě zapůsobila postava staré tety a pak závěr, kdy malý Apu svým činem, provedeným s dětskou bezprostředností, projevil oddanou lásku ke své sestře. Nezapomenutelný film. ()
Galéria (16)
Fotka © Les Acacias
Zaujímavosti (9)
- Film nikdy neměl kompletní scénář. Herci se většinou řídili Rayovými náčrty a poznámkami. (džanik)
- Kasting pozostával z dovtedy amatérskych hercov a hneď štyria mali priezvisko Banerjee (Kanu, Karuna, Subir, Runki), avšak neboli v príbuzenskom zväzku. (MikO_NR_1909)
- Režijní debut Satyajita Raye. (džanik)
Reklama