Fallout

Můžete po fanoušcích pomrkávat sebevíc, sázet jim před zrak tunu referencí, easter eggů, vlastně věrně převést veškerý propriety z počítače rovnou do televize, ale když nezachytíte to nejpodstatnější, co z předlohy činilo skutečnou hrůzu, těžko to divák při smyslech sežere. Atmosféru herní předlohy se totiž nedaří zachytit v žádnym myslitelnym směru! Hra je ujetá, úchylná, děsivá, strašidelná, zvrácená, vtipná, satirická, tajemná, prohnilá, zlá a špinavá – show ale – byť prezentuje všechno z toho – je v tom všem samoúčelná. Nic z toho totiž nevychází z hnusnýho, post-apokalyptickýho světa a bytostí ho obývajících, ale jenom ze stránek scénáře a našeptávačů, aby u toho každej fanda mohl řádně zahonit. Hodně barviček a sluníčka, málo šedi a hrůzy! Když ovšem pominu hru a vyhnu se srovnání, je Fallout docela slušná série - sice neobjevná, zato dostatečně zábavná a svým způsobem i docela aktuální. (13.04.2024)

// Jakožto předlohou nepolíbený fanoušek Jonathana Nolana, Lisy Joy a především Westworldu můžu říct, že tohle bylo skvostný navázání na jejich předchozí práci. World-building na jedničku, postavy krásně komplexní, Walton Goggins si smlsnul na každé scéně, strašně mě bavila celá jeho flashbacková linka, černý a často i dost absurdní humor tomu seděl jako hrnec na prdel, a nebýt faktu, že mě maličko zklamalo vyústění (aneb čekal jsem to trochu přísnější), byl by to vlastně i horký adept na seriál roku. Takhle zůstal Fallout (8,5/10) nejen za The Last of Us (9,5/10) jako nejlepší videoherní adaptací, ale i letošním Shogunem (9/10), který přece jen jel příběhově trochu větší bomby. (14.04.2024)

Divný, zlý a ozářený, aka čím víc Ghoula, tím víc legrace. Směšný Westworld jsem pokládal za kolektivní kognitivní disonanci a od Falloutu jsem si tudíž nic nesliboval a hele. Ono to nejen nebolí, ono to příjemně ozařuje. Funny směsice creepy westernu, futuretro grotesky a výpravný sci-fi má šťastně trefený tón, opírá se o hlavní estetické pilíře her a vytváří vlastní origin story. Jo, první polovina je výrazně lepší a poslední tři díly, které najednou začnou klenout epické oblouky, se nám trochu nalokaly klišé. Ale nic fatálního. Ghoul a Norm jsou skvělé postavy, Lucy má potenciál a Maximus Titus Čurus nestihne člověka otrávit. Já jsem velice spokojený a těším se na další putování Pustinou. (18.04.2024)

Škoda. Ako zarytý fanda série som veril, že to bude na mňa fungovat. Lebo dvojku mám síce na nejakom pomyselnom piedestáli izometrických rpg, no nostalgicky musím priznať, že som si dávno-pradávno užil aj ten facelift, čo tomu spáchala Bethesda, potažmo Obsidian. A nie, žeby som si z tohoto televízneho fanservisu občas s úsmevom čosi nevyzobal. Vlastne som si to dal takmer na jeden záťah, no problemo. No ako celok je to skôr také cosplayové hranie sa na hru. Síce s povedomou a sympatickou estetikou, brutalitou, hudbou atď.... ale tá nádejne nastrelená atmosféra sa rosypáva s pribúdajúcimi postavami a epizódami len v nejaké kulisy, v ktorých tá story v závere už mala bližšie k teenegerským Hunger Games, než k tomu depresívnemu cynickému postapu, na ktorom som bol odkojený. (13.04.2024)

"Okay dokay!" ■ Hru neznám (na rozdíl od mých dětí), přesto se mi ztvárnění tohoto post apokalyptickéh světa hodně líbilo. Je to svérázné, praštěné, růžové, prosluněné, masivně zakrvácené, s hromadou ghúlú a koster. Podobenství společnosti, která pro trh a zisk svých akcionářů udělá cokoli. Na rozdíl od jiných nepovažuji postavu ghúla za vyloženě negativní - má motivaci, logické myšlení a stále určitou lidskost - přestože ji často využívá, aby někoho odbachnul. Na Lucy MacLean se mi zase líbily velké oči - až tak velké, že jsem si říkal, zda je nevylepšovali digitálně. Samozřejmě se mi líbil i její charakter, se kterým se pouští do nových aktivit (například sex nebo odřezání hlavy motorovou pilou). Tyto dvě postavy (a jejich občasná interakce) mě bavily nevíc. ■ Těším se na druhou sérii. (15.04.2024)