Epizoda 1 (E01)

Velmi dobrý začátek seriálu. Zvláště oceňuji práci s kamerou a střih. To střídání prostředí, zrychlování, zpomalování, kamera v trávě nebo naopak snímání shora. To se mi opravdu líbilo, dávalo to snímku originální kabát, který u české televizní produkce nevidíte. Až z titulků jsem pochopila, že seriál je převzatý, proto má zřejmě licenčně nastavené nějaké vizuální standardy. Pokud tomu tak není, smekám před všemi za kamerou a ve střižně. K obrazu výborně seděl hudební doprovod. Co se týče samotného příběhu, netroufám si po prvním díle říci, zda má opravdu potenciál být komediální. Ono už to vymezení komedie/drama je takové alibistické. Jako bychom se báli říci, že vážné téma nelze zpracovat jinak než vážně. Rozhodně zatím vnímám, že se k tématu tvůrci staví s nadhledem. Uvidíme. Z hereckých výkonů mě zaujala Alžběta Malá (vnučka pacienta). Hrála autenticky, naprosto bez masky, což se u řady postav říci nedá, někteří působili příliš schematicky. (08.01.2024)

„Smrťák v bílém plášti, snímek přináší, duše mlhou bloudí. Lhostejně a bez zášti, ortel vynáší... sudičky ať soudí.“ Leander Verdievel své motto: „Whatever happens, never loose your sense of tumor,“ má od svého otce (jak prozradil v rozhovoru zde). Ostatně, jak říkal už pan Hraběta v Nejisté sezóně: „Je-li člověk na něco krátkej, měl by si z toho aspoň dělat srandu.“ ČSFD OKÉNKO: [][] Co komu na první epizodě vadí? [][] Uživatel Matty: „...profesor, pro kterého jsou studenti jen nezajímavé křoví, se najednou strašně zajímá o zdraví hlavního hrdiny.“ Milý Matty, že se neurochirurg zajímá o tumor v mozku? Fakt divné, naprostá záhada. [][] Sexu víc jak v Kámasútře, remcají suchoprdi. Cha. Já na VŠ kolejích bydlel a pár mediků znal, i jejich studia typu leháro. Pořád totiž jen leželi - ve skriptech, pod stolem v knajpě a nebo... na holkách! [][] Remcal Omnibus: Že tu nebyla ani špetka černého humoru. Njn. [][] Vlastně vůbec žádný humor. Dvě, tři mé uchechtnutí nepočítám. Ale neházím flintu do nežidu, snad příště. Třeba se tumor rozjede. (08.01.2024)

Příjemné překvapení o velmi nepříjemném… Těžce se lékaři oznamuje pacientovi, že má tumor. O moc těžší je lékaři - a zvlášť mladému v tomto případě stažistovi - být v situaci nemocného rakovinou. Dosavadní nevázaný život hlavního hrdiny Filipa se rázem obrátí vzhůru nohama. Neotřelý styl, humor a způsob interpretace zaujal. Zajímavý dovětek kde skuteční lidé, kteří si prošli léčením hovoří o svých pocitech jak jim bylo když se dozvěděli o své nemoci… (07.01.2024)

Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády z ragbyového týmu nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože zatím je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Sex mi nevadil, oni ano. Protože takhle se prostě nikdo nechová. (06.03.2024)

V záplavě detektivních seriálů konečně změna. Těžké téma podané humornou formou je přesně to, co mi sedí. Kdo by se nebál rakoviny? A ještě když přijde v tak mladém věku.  Spojení Kopáčové s Podzimkem je slibné. Možná trochu nadsazuji v hodnocení, ale první epizoda mě bavila. Ztvárnění hlavního hrdiny je velká příležitost pro Filipa Březinu, líbili se mi i Brodská s Řezníčkem a Robert Nebřenský v roli šéfa neurochirurgie. Příliš mnoho postelových scén chápu jako protiklad k tomu, co nás čeká v dalších epizodách. Rozhodně mi vadily míň než ve filmu o Myslivečkovi. (08.01.2024)