Smrť panien

Hezky se na to diva(sami hezci zdravi mladi americane),hezky se to poslucha(cool sountrack od Air).Ale nastesti tam jde o vic(ackoliv presne nevime o co :-) )Ma to neco do sebe a to ne diky scenari ci dialogum(to opravdu ne),ale diky osobite atmosfere.Ano Kirsten Dunst je opravdu velmi pekna divka a hraje dobre,ale opravdu skveli je James Woods. (14.02.2007)

Sofia, cara mia, to bylo něco úžasného. Dokázala jste, že mi poprvé v životě Kirsten Dunst přišla jako dobrá herečka a fyzicky atraktivní děvče. Natočila jste skvělý příběh o nespoutanosti mládí, svobodě, puritánství, křehkosti duší a lecčem dalším co neumím slovy postihnout, jen to cítím. Z nějakého důvodu ale půjdu "jen" na 80%. PS: Ten důvod přišel o pár let později a jmenoval se Lost In Translation. (01.02.2005)

I když mám k době ve které se děj odehrává svůj vztah, tak tohle mě až zas tolik nedostalo (napodruhé už ano). Režisérka (dcera F.F. Copolly, sestřenice Nicolase Cage) pracovala s příběhem, který je pro mě dost těžko uvěřitelný, ale na druhou stranu je výborně natočený a v určitých místech výborně zobrazující dospívání. Proto mi nezbývá než se těšit na režisérčin nový film "Lost in Translation" s přitažlivějším tématem :) Tady je to tak 70% (napodruhé už čisté ****). (29.09.2003)

Mým hodnocením nechci říct, že by mě Sofia nějak zklamala, naopak si myslím, že se jedná o dobrý a místy i dost okouzlující film (dost dlouho jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách) ale, bohužel, nikdy jsem nebyl (třináctiletou) dívkou, takže asi nikdy nedocením krásu tohoto filmu. Co můžu docenit je krása Kirsten Dunst a její výborný výkon. 60 %. (25.07.2011)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)