Smrť panien

Žena. Zbožňované, půvabné stvoření, které je před námi pořád pár let napřed a v období dětství a dospívání to jde nejvíc vidět.. Zakleté princezny, naivní rytíři a ve vznášejících se záclonách času ztracená tragédie, jejíž smysl je stejně nepochopitelný jako neznámý. Nejkřehčí období lidského života zachyceno podobně poetickou optikou jako v Dangerous Live of Altar Boys. Být dívka a potkat zjeva Hartnetta s účesem Antona Chigurha, můj klín by byl suchý jak Údolí smrti.. (06.09.2018)

Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem, ale hlavní, dalo by se říci klíčovou zásluhu na tom má Kirsten Dunst. Ta opět dokazuje, že je nejen moc hezká, ale i moc dobrá herečka. I když její role zřejmě není rozsahem největší, Kirsten zastiňuje ostatní aktéry natolik, že si vpodstatě z celého filmu vybavuju hlavně její tvář a ostatní již jen mlhavě. Námět filmu působil zajímavě, dalo by se říci skoro mysteriózně, myslím ale, že Sofia Coppola jej mohla rozpracovat lépe, neboť v ději nejsou až tak zřetelně načrtnuty pohnutky, které vedly k oné tragédii. Sice se dá říci, že vyústění je pochopitelné, ale nemusí být tak zřejmé úplně každému. Nicméně jde o velmi pozoruhodný tvůrčí počin a solidní režijní debut a lze jen doufat, že si dcera slavného otce své renomé bude v budoucnu ještě vylepšovat. (01.02.2005)

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Co tím chtěl básník říci? Nejsem si jistá, jestli se Coppola snažila poukázat na to, že by lidé neměli podceňovat problémy teenagerů anebo na přehnanou a úzkoprsou lásku rodičů k dětem. Každopádně zpracování mi připadá naprosto uzívané a tak nějak zastřené. Nevím, co je pravdy na tom, že se hodnocení podstatně změnilo k lepšímu po tom, co měl další film Coppoly úspěch, ale nedivila bych se tomu. Psychologie a motivace postav byla naprosto nulová, všichni byli nevýrazní a jejich činy neopodstatněné. A sestry "panny" k nerozeznání, snad až na Kirsten Dunst. Toto mě zkrátka minulo obloukem. Mimochodem obsah je úplně zcestný. (09.04.2013)