Vertical Limit

Vertical Limit dokáže bavit solidní akcí (Martin Campbell uměl, umí a umět bude) a otrávit momenty, v nichž se snaží tvářit jako opravdové drama. A že takových momentů je! Třetí hvězdu přidávám jen za originální znění - s dabingem, který stupidní dialogy jenom podtrhuje, to je na dvě a ještě k tomu mizerné. Stallonův Cliffhanger a Eastwoodův Eiger mizí v nedohledných výškách, zatímco Vertical Limit se horkotěžko hrabe ze základního tábora. (18.02.2013)

pokud vám nevadí, že mozkové buňky při tomto filmu zapojíte jen na vlastní riziko, dá se na to koukat. ale ono se dá koukat na kdeco, že? výstup do kolika že? osmi tisíc metrů za jeden den? to už mi v mozku zabzučelo jak palubnímu počítači lodi Nostromo při přijmutí záchranného signálu z planety LV 426. následných několik scén s nitroglycerinem a s lezením do hor mě však opět usadilo do křesla s výrazem debilního idiota. proti tomuhle jsou dobrý i Rodinný pouta, tam aspoň člověk ví, do čeho leze. úvodní scéna je sice celkem zajímavá, ale kolikrát jsme už něco podobnýho viděli třeba v medicopter nebo kdekoliv jinde, že? (17.01.2006)

Martin Campbell ZLATÝM OKOM a ZORROVOU MASKOU predviedol cit pre tempo, atmosféru a hereckú chémiu, ale vo svojej filmografii má aj priemerné a rutinné filmy a snežný VERTICAL LIMIT patrí medzi ne. Na tom sa rovnakou mierou podpísal neprekvapivý scenár, atmosféra/výprava nedosahujúca ani polovicu zo skvelého CLIFFHANGERA a z nudného hereckého obsadenia vybočujú len Scott Glenn, nadrogovaná dvojica a zaujímavý Bill Paxton. Naopak, snímke škodí Chris O´Donnell, ktorý je príšerný takmer vo všetkom (s výnimkou VYPRÁŽANÝCH ZELENÝCH PARADAJOK). (08.09.2006)

Je to hodně slabé. A nejhorší je, že „Vertical Limit“ prostě není adrenalinová hardcore velehorská akce. Pár scén je sice „velkolepých“, ale na druhou stranu naprosto neuvěřitelných a studiovost z nich jen čiší. Další a mnohem větší problém mám se žánrem – chvílemi jsem si připadal jako bych se díval na parodii. Ať už na začátku filmu, kdy po emocionálně vypjaté scéně s přeříznutím lana následuje záběr na zem a okolní skály, aby se po třech vteřinách přímo před kamerou s dutým zvukem rozpláclo tělo otce hlavních hrdinů. Nebo „setkání“ Scotta Glenna s manželkou – škoda slov, tady se dá jen hlasitě smát...Sečteno a podtrženo - pár záběrů na krásnou přírodu a hlášky dvojice bratrů-horolezců nemohou hodnocení „Vertical Limitu“ vytáhnout ani do základního tábora. (13.09.2005)

Rozuměj, není to K2, že? Byla jsem na tom tenkrát v kině. Když hned v úvodní scéně po hned hrozné ztrátě a dramatické hudbě proletěl nahoře orel, který vypadal skoro jako sup s bílou hlavou a řval jako káně, řvala jsem já (smíchy) a vysloužila si tak nenávistné: pšššššt! No pak to focení zvířatek ve sněhu, dramatické odmítání lan, injekce do srdce, zavalení do proláklin, párty v prvním výškovém a já nevim, co všechno. To teda ne. Na jeden film prostě na mě hodně. Hvězda za chlápka starého horala a za ty dva bráchy, co byli aspoň vtipný. (15.10.2010)