Hrob světlušek

7/10 Pekne, ALE, kua proc od zacaku zacinat koncem pribehu? To je snad zly sen!!! Pocitam, ze kwalitu snimku a jeho poslelstvi tu za me probere spousta jinych povolanejsich, takze k mym nizkym otazkam: Zajimalo by me, jestli to natocili proto, aby mali japoncici nezapomneli, jak to bylo s americany a jejich velkymi penisy. Dokazou obyvatele napriklad vybombardovanych Drazdan/Hirosimy nekdy odpustit spojencum? (07.03.2007)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Dôkaz, že animovaný film neznamená automaticky film pre deti. A Japonci na to prišli už dávno, kde obyčajným kreslenými príbehmi dokážu sprostredkovať rovnaký zážitok ako tými hranými. Na Grave of the Fireflies navyše vďaka prekrásnej animácii ani náznakom nebadať tých takmer už 30 rokov od vzniku. Príbeh je síce jednoduchý, ale vo svojej podstate veľmi silný. Pojednáva o dvoch sirotách počas druhej svetovej vojny v Japonsku a ťažkom prežívaní obyčajných ľudí v tomto konflikte, ktorý sa ich nijako netýka a prináša len zbytočné obete na ľudských životoch. Nebojí sa aj odvážnejších záberov (hlavne pre diváka neskúseného s japonskou animovanou tvorbou) napríklad na mŕtve telá a všetko vykresľuje v čo najväčšie autenticite. V príbehovej jednoduchosti tkvie sila a tak sa nezameriava na komplikovaný dej, ale na čo najuveriteľnejšie zžitie diváka s dvomi uveriteľnými (aj keď len „nakreslenými“) postavami a vykreslením ich ťažkého osudu. Hravý tón zo začiatku filmu plný radosti a detských úsmevov sa postupom času mení na existenčnú drámu, a aj keď musím uznať, že v tomto prípade je to až príliš zámerné citové vydieranie, tak mi to vzhľadom na sympatie (aj keď mierne účelové, keďže sa jedná o malé deti) zdieľané s postavami vôbec nevadilo. Sentimentálny tón podčiarkol nelichotivé tému vojnového konfliktu na pozadí. A úplný záver je následne až prekvapivo dojemný a opäť len kvitujem, že Japonci neservírujú žiaden happy end, ktorý by sa očakával od amerického kresleného filmu, ale neboja sa síce prekvapivého, no vo svojej podstate najlogickejšieho možného zakončenia. „Obyčajný kreslený film“ tým tak svojou reálnosťou predčí aj hrané filmy. (23.03.2014)

Velmi smutné anime, které ukazuje stinnou stránku světové války v řadách japonského obyvatelstva. Osud se s nikým nepáře a nebere ohledy ani na to, že jste ještě malé děti. Krutost a snaha přežít za každou cenu, to je každodenní obrázek dvou hlavních postav, které přišly o všechno a mají už jen jeden druhého. (31.07.2016)

Jedno z mých prvních animé... Krátce po shlédnutí by to bylo okamžitě za pět, ten film vás dostane, co si budeme povídat, příběh je strašně silný... Přesto mám co se žánru týče o kousek blíž k magickému Poslednímu jednorožci, či k superakčnímu, cool nářezu typu Vampire hunter D nebo Miyazakimu. Animé by podle mě mělo být námětově vždycky trochu do fantastična, mělo by pracovat s objekty, které se jen tak nedají natočit... proto dávám tomuto skvostu "jen" 80% (30.06.2006)