Svetlá nad močiarom

Klaus (Wolfgang Glaser) jede na prázdniny k tatínkovi, který je velitelem pohraničníků a už ve vlaku od spolucestujících slyšel o děsivém obrovském psovi, který bloudí zdejšími pohraničními mokřinami. Sami vojáci tento příběh také nejednou slyšeli a považovali jej za duchařské báchorky, dokud první hlídka nenahlásila, že jakéhosi psa během pochůzky na čáře skutečně viděla. Navíc i kdyby nebylo tohoto svědectví, bylo dost podezřelé, že se podobné povídačky o jejich blatech množí právě ve chvíli, kdy se v kvadrantu posádky ozvala i neznámá vysílačka! Klaus má přísný zákaz přiblížit se k pohraniční zóně a k močálu zvlášť, ale zkuste něco zakázat klukovi jeho věku… Netrvalo dlouho a v ponuré vlhké bažině objevil skrýš se zuřivým německým ovčákem. Klaus vždycky po tak krásném psovi toužil, a tak se pokusil se zuřivcem sblížit – několikrát za ním přišel s pamlsky, co ukryl od oběda a nakonec se pes opravdu nechal drbat i krmit z ruky, dokonce se nechal i vést na vodítku. Jenže „jeho“ Vlk má doposud pořád ještě i druhého pána a je vycvičený na neslyšitelnou píšťalku, aby přes čáru pašoval agenturní zásilky! (chamonix)