Manželstvo v tieni

"Wird's nicht so schlimm sein", říkali všichni a pro jednomu po druhém se to stávalo. Film natočený v krátkém odstupu po válce - je dobré porovnat: nejen dovolenou na Hiddensee (taky jsem jí tam prožil v sedmdesátých letech) s posledním šálkem kávy, ale také obecně, filmy "aus dem Dritten Reich" natočené těsně po válce s těmi ze současnosti. Jsou tu značné a zásadní rozdíly, a je třeba si jich alespoň všimnout.... Na druhé straně je třeba si všimnout, že jeden z prvních poválečných filmů nebyl natočen o milionech mrtvých, ale o jednom populárním herci, který si "zpříjemnil" svůj trpký osud sebevraždou. Joachim Gottschalk se svojí manželkou a svým dítětem zemřeli již koncem roku 1941.... Nicméně je tu vše, ničení a rabování židovských obchodů je zobrazeno zcela explicitně, byť jen obrazem. (29.07.2019)

Manželstvo v tieni je skvelo fungujúca melodráma. Ak sa na film pozrieme optikou roku jeho vzniku a porovnáme to s tým, čo sa v Nemecku točilo ešte pred nejakými troma rokmi, napríklad Terezín, mesto, ktoré...., tak takýto extrémny obrat v kinematografii nemá v histórii obdoby. Film je veľmi vkusne nakrútený, obsahuje nejaké to vydarené obrazové prirovnanie, ako napríklad jedna židovská žena, páchajúca sebevraždu symbolicky skokom pod vlak. Kamera je zopárkrát subjektívna a približuje nám psychické stavy hlavnej hrdinky. Ale najmä, je to emocionálne silné....podobne, ako Vrahovia medzi nami. (13.07.2016)

Ako veľmi sa mýlili všetci tí, čo neustále opakovali, že Nie je to až také zlé. Dva roky po vojne to bolo ešte veľmi živé a všetci si dobre pamätali, aké zlé to bolo. Prvú polovicu filmu to tak naozaj ešte nevyzerá, všetko je len v pozadí, ale neskôr sa to vybalí naplno. Okrem rozbíjania výkladov bez násilných scén, ale aj to stačí na stiesnenú atmosféru strachu. Oproti Vrahom medzi nami mi tu chýbalo niečo viac ako jeden silný očakávaný záver. A možno mi zážitok pokazil len tu zapísaný prvý obsah (pozor nečítať ho), tentokrát je obsah od STV oveľa zmysluplnejší a bez vyzradenia záveru. (31.10.2016)

Film ničím nevybočující z šedého průměru. Nevím, jestli je to dané tím, že se v něm míchají pouze dvě barvy filmu noire blanche oloupené o přísady barevného spektra mezi nimi, nebo šablonovitě didatkickým záměrem (židovská otázka a odpověď) nebo nenápaditými dialogy. Avšak tento černobílý film mi dostatečně koloroval nezapomenutelný simultánní překlad anonymní důchodkyně v Ponrepu. Mladý pár přijel nečekaně na návštěvu ke strýčkovi a on ústy důchodkyně promluvil : "To jsem rád, že jste ke mně udělali tu expedici." (15.05.2009)

Ne tolik podmanivé a analyticky vstřícné jako Vrahové mezi námi (což si vysvětluji stylistickou nevýrazností), nicméně v jádru zůstává silná výpověď o narůstajícím antisemitismu v nacistickém Německu. První polovina se nese v duchu nastínění hrozeb, jakéhosi plíživého zla v pozadí. Ta druhá již graduje vyobrazováním nechutností režimu na plné obrátky. Společně s výše jmenovaným snímkem tvoří duo čerstvých filmů po válce, které zobrazují její průběh anebo následky, a to zcela fascinujícím způsobem (právě z hlediska roku vzniku). DEFA se pak bohužel tematicky odmlčela a vlivem nového režimu byly útrapy války odsunuty do pozadí. [KINEMATOGRAFIE VÝCHODNÍHO NĚMECKA] (11.02.2017)