Vyzvání k souboji

TV/// Obsazení 6/10 Děj 7/10 Hudba 5/10 Akce 7/10/// +Toshiro Mifune, závěrečná akce, některé souboje, samurajský příběh odehrávající se v současnosti (80tá léta) -Scott Glenn není zrovna typ charismatického hrdiny, první polovina je celkem utahaná/// Je potřeba se na to dokoukat do konce, protože to pravé finále přichází až ke konci filmu a fakt to stojí za to. Jinak je to dost zajímavý příběh z dálného Japonska kde určitá část obyvatel stále uznává prastaré samurajské motivy. Výsledný efekt je ten, že se před vámi odehrává regulerní samurajský film, který jen občas nakoukne do ulic moderního velkoměsta. S hlavním hrdinou je to podobné (bude vám to připomínat film Poslední samuraj), je to Američan učící se tradiční Japonské kultuře a postupem času k těmto lidem stále více a více získává obdiv, uznání, a částečně přijímá jejich zvyky. Závěrem to vše zpečetí výborná akce ve stylu meč proti střelné zbrani. A nutno dodat, že to má koule./// Celkem 65%/// (20.01.2010)

To bol riadne debilný nápad obsadiť do hlavnej role Glenna aj s jeho sedemdesiatkovým hippi-három. Absolútne sa svojím zjavom i charizmou na rolu nehodí. Ešteže to nad vodou držali jeho japonskí kolegovia na čele s Mifunem (bohužiaľ pre neho, ako Japonca ho do lepších amerických filmov asi nebolo možné dostať). Príbeh v štýle Posledného samuraja, aj keď veľmi zrýchlene a oveľa horšie spracované, síce neoslnil, ale kedže akčných súbojov, v podstate dobrých súbojov, bolo relatívne dosť, celé dokopy to určite nenudilo. Napr. záverečný súboj v kanceláriách bol celkom originálny. (11.08.2016)

Kristovy rány! Tohle opravdu natočil John Frankenheimer? No jo, je tu akce odvozena ze sportovního tématu (stejně jako v režisérově The Gypsy Moths, Grand Prix nebo Jezdcích), je zde únos příchozího cizince do velkoměsta (což zase evokuje Francouzskou spojku 2) a spolu s tím zobrazena nevolnost člověka pod rukou mučitele (dávající vedle zmíněné "Spojky" vzpomenout třeba i na Fixera z roku 1968), dále typická kombinace akce s komorními momenty, ano... poznávám rovněž i v některých konkrétních scénách typický režisérův rukopis. Říkám si, kdyby to Frankenheimer pojal jako cílenou sebeparodii svých dřívějších filmů, mohlo to být možná i zábavné. :o) Ze strany režiséra je to tedy opravdové vyzvání k souboji, ale spíše s divákem, kterého pan režisér dokázal svými dřívějšími filmy hodně oslovit, ba přímo nadchnout a teď mu za odměnu (nebo za trest?) nabídl slátaninu plnou směšnotrapných akčních scén kombinující japonské bojové sporty s moderními zbraněmi. Bizarnostmi typu přerušení vysílání a TV signálu samurajským mečem se to v poslední půlhodince jenom hýři. Plus do všeho na chvilku z ničeho nic kýčovitá romantika a sex, to vážně? Nejhorší na tom je, že tahle ptákovina se po celou dobu bere vážně. Odpustil bych Frankenheimerovi nepříliš povedený film (každý má právo na slabší chvilku a v 80. letech kinematografie zažívala v mnoha ohledech krizovější období), možná i Frankenheimerův postupný přesun od několika umělečtějších snímků k čistokrevnému akčnímu béčku bych strávil a dokázal se nad tím pozvnést. Neodpustím ale přítomnost násilí pro násilí a přítomnost krve jen proto, aby tam ty červené tekutiny stříkaly a aby to bylo co nejvíce brutální (useknuté hlavy) a současně bizarní (vražda spinkovačem). Poslední půlhodina k nevydržení, tudy ne, Johne! 10% (17.02.2020)

Takhle to vypadá, když áčkový režisér s jedním hercem a bandou béčkových šmíráků natočí akční klišofilm. Hlavní hrdina je neprůstřelný, nezdolný, hbitý a odolá všemu. Nepřatelé se pochopitelně šikují po jednom kusu, aby obránci cti a spravedlnosti neměli příliš práce. Samopaly v rukou nepřátel se mění na neškodné dětské hračky, které nemohou obstát v souboji proti dalekonosnému meči!! a šípům opatřeným pravděpodobně tím nejlepším naváděcím zařízením. Hrdina, bývalý boxer, nyní přeučený v rychlokurzu na samuraje lvl 10, kosí nepřátelské hordy již pouhým zatnutím sanic. Již dříve jsem postřehla, že spousta herců z akčních filmů umí nadstandardně používat zatínání sanic k vyjadřování emocí. Ale tohle bylo mistrovské dílo, intenzita zatnutí se lišila podle síly prožitku, pozitivní emoce (šikulka si stihnul dát v mezičase i sexík) byly zvýrazněny lišáckým pomrkáváním, tedy pokud to nebyl počátek mozkové mrtvice. Již dlouho jsem se tak intenzivně netěšila na závěrečné titulky. Měl tohle Mifune zapotřebí? (14.02.2020)

Challenge mi posloužil nejen pro ukázku Frankenheimerových béčkových kořenů, ale také pro styl hodnocení zdejších uživatelů. Než film začal (na jedné televizní stanici v pozdních hodinách), snímek neměl ani 20 hodnocení při 77%. Po 10 minutách tu bylo 21 hodnocení. Po hodině a 20ceti minutách tu bylo 25 hodnocení včetně 1* Radka99 (dokoukals?:))) a po konci filmu 32h. s průměrem 71%. Den po odvysílání 76 hodnocení a 63%... Musím říct, že 5* hodnocení tu byly v podstatě dřív, než film začal a naopak nízká hodnocení jako by přicházela během filmu:). Docela sranda, ale nic to nemění na béčkovosti, hlouposti a snaze obdivovat tradiční japonsko, které přeci je lepší a má větší význam než japonsko nové, přetechnizované. Naivita do poslední minuty s pár hlavami oddělenými od těl... PS: vtipné vzpomínky ve stylu Scott Gleen v hotelu kouká na film s (podle hlasu) Toshiro Mifunem vcelku potěšili:) (11.10.2009)