Šarlatový a černý

Skvělý film. To, že byl natočen podle skutečných událostí, mu uvěříte především díky výkonům Gregoryho Pecka a Christophera Plummera, kteří jsou... No... Skvělí. Jejich první setkání v opeře a další konfrontace (včetně výtečné scény, kdy otec O´Flaherty s úsměvem postává za bílou linií, zatímco plukovník Kappler jej sleduje přes puškohled) postupně gradují a gradují, až vyvrcholí finálem v Koloseu, kde proti sobě stanou dva neobyčejní muži, jimž k souboji stačí myšlenky a slova. Jiné zbraně nepotřebují. Šarlatový a černý je strhující podívaná plná nezapomenutelných scén (poprava, převleky) a podpořená výbornou hudbou jakéhosi Ennia Morriconeho. Pět hvězd.__P.S. Skvělý dabing pánů Bartošky a Rösnera. Nemusím snad psát, kdo mluvil koho. (06.07.2011)

Film velmi podobný svou tématikou " Masakru v Římě". No, řekla bych, že se jedná o tentýž příběh. Jenže zakončení každého filmu je jiné a protože "Šarlatový a černý" je historický skutečný příběh, a hlavně hraje zde 5 superhvězd, tak si myslím, že zde si umělecky režisér nic nepřidal. Gregory PECK zde měl již 67 let a je to už na něm vidět. No, stárneme všichni, ale u takových megahvězd by se to mělo "úředně zakázat". Je to báječný film. Nutno vidět. (27.12.2010)

Původně jsem se na tohle ani nechtěl dívat,ale hned prvmí minuty filmu,mě přesvědčily,že by to byla chyba.Gregory peck jako monsignor O' Flaherty a Ch.Plummer,jako člen Gestapa Kappler se skvěle doplňují.Postupem děje,když jejich akce nabírají na intenzitě,je skvěle vidět čím dál tím větší nervozita ze strany Kapplera.Prostředí,všechny postavy působí neskutečně věrohodně,aorát O'Flaherty se stává místo obyčejného kněze takovým Supermanem.Podle mě na televizmí film bravurně natočené. (04.08.2006)

Úloha katolické církve v druhé světové válce je obecně považována za rozpornou. Na jednu stranu Vatikán nikdy otevřeně nevystoupil proti nacismu a není bez zajímavosti, že sám Adolf Hitler se při několika příležitostech označil za katolíka, čímž samozřejmě nechci naznačovat souvislost s nacistickými zločiny. Na stranu druhou Hitlerovi jeho přiznané katolictví nijak nebránilo v pronásledování mnoha představitelů církve i laiků či v občasné kritice křesťanství jako takového. Církev také Hitlerovi při jeho snažení sem tam pod nohy nějaký klacek hodila, byť třebas tajně a ne takové, které by významně uspíšily pár Třetí Říše. Jeden z těch největších pomyslných klacků vrhl právě hlavní hrdina filmu Šarlatový a černý Hugh O'Flaherty, který vybudoval a řídil rozsáhlou tajnou organizaci, jež velmi úspěšně ukrývala před řáděním nacistů Židy a uprchlé spojenecké válečné zajatce. Film, dle rychlé kontroly O'Flahertyho stručného životopisu, je v zásadních okamžicích skrz naskrz pravdivý a historicky věrný (možná s výjimkou lehce nadsazené dramatičnosti pár "akčnějších" scén). Je to s podivem, neboť vzejít takové dílo pouze z pera scénáristy, možná by někteří z nás tvrdili, že jde o klišovitou patetickou klerikální propagandu s vykonstruovaným koncem. Skutečnost nás ale v tomto vytrestala, protože v sobě nezahrnuje jen různé odstíny šedé, ale i neposvrněnou bílou a černočenou čerň. O'Flaherty s větší jistotou než Schindler představuje prototyp neohroženého, spravedlivého a čestného člověka, který bránil nevinné s nasazením vlastního života. U něj totiž nelze spekulovat o tom, že by "musel". Zatím jsem však ani tak moc nevychválil film, jako jeho protagonistu. Co tedy film? Krom zmiňovaného poctivého zobrazení historie, lze nalézt potěšení i v tom, jak přehledným a přitom ne trapně polopatistickým způsobem snímek dění posledního roku nacistické vlády nad Římem předkládá. Bez degradace skutečnosti je přimícháno napětí, spousty dalších pocitů, charaktery postav jsou obohaceny o drobné osvěžující morálně indiferentní vlastnosti, díky čemuž více dýchají životem (např. O'Flahertyho drzé a výsměšné producírování těsně za bílou linií). Ani Morriccone v poloze velmi blízké tomu, co známe z Italského seriálu Chobotnice, není v žádném případě k zahození. (29.06.2009)