Zimné prázdniny

Alexander Payne umí točit dramata, která jsou jednu chvíli lidsky hřejivá a o pár chvil později nepříjemně štiplavá. Málokdo je v tom tak dobrý jako on a jsem rád, že to se Zimními prázdninami připomněl. Paul Giamatti je tu výtečný, stejně tak oba jeho méně slavní kolegové, o nichž snad v budoucnosti ještě uslyšíme. Výborně se tu pracuje s postupným odhalováním charakterů a tím, že každý si nese svou minulost, trauma a nejistoty v sobě a chce to hodně práce o nich začít mluvit, nebo se jim dokonce postavit.   Rozhodně cením, že Payne v tomhle směru netlačil na pilu a je spíš zdrženlivý v práci s emocemi, nezkouší za každou cenu rozesmávat, dojímat nebo obnažovat nitro hrdinů. Jen sleduje tři ztracené existence, které na sebe na Vánoce zbyly. Sedmdesáktový feeling (nejen zasazením) taky potěší a celkově se na to moc pěkně kouká. Ať už to berete jako hořkosladkou podívanou, nebo drsné drama o tom, že s jistými věcmi se každý zkrátka musí porvat sám, ale i tak není od věci mít někoho po boku. (21.02.2024)

Z větší části klasická a vstřícná lidská podívaná o jedincích, kteří byli tak dlouho ztracení, až se našli. Rozdíl proti jiným žánrovým kolegům vnímám ve větším důrazu na smutný podtón, který mě nutí méně se usmívat a dojímat a víc přemýšlet nad tím, jak optimisticky vůbec můžou jejich životy pokračovat, když je v nich zároveň tolik stesku a melancholie. Hemingsonův scénář si ale zasloužil trochu pokrátit, klidně o půl hodinky. Těch neshod a následných "shod" mezi profesorem a žákem bylo trochu moc a pokaždé zakončených podle očekávání. Pastelově vyhlazená vizuální stránka i parádní ústřední trojka ale přesvědčivě zakryjí nejednu nedokonalost. (16.02.2024)

Film roku! Zároveň nejlepší Payne, který doručil opravdu skvělou záležitost po všech stránkách. Už po půl hodině mi bylo jasný, že koukám na klasiku. Jako bych koukal na zapomenutý film Hala Ashbyho. Perfekt, 100%. Žádný jiný film mi letos neudělal takovou radost. A o tom se mile přu s kolegou v podcastu zde 👉 PLATFORMERS (24.02.2024)

moc příjemná vánoční retro konverzačka, ve které se Payne vrátil k tomu co umí nejlépe. Tentokrát si k sobě musí najít cestu neoblíbený učitel, student, na kterého se přes vánoce vykašlala maminka a kuchařka, která se srovnává se ztrátou syna. Trošku sem se bál, že víc jak dvě hodiny na čistou a nijak přehnaně dramatickou konverzačku budou moc, ale tohle tak hezky plynulo, že pocitově mají The Holdovers mnohem méně...80% (17.12.2023)

Konečně můžete mámě a tátovi bezpečně doporučit na co jít do kina a nestydět se za sebe. Ta časoprostorová trhlina, která vás dokáže přenést do věrohodné iluze počtku 70. let přitom nevznikla jenom důkladnou postprodukcí a chytrým výběrem lokací, nýbrž i nároky na herectví zúčastněných, kde zejména Dominic Sessa perfektně hraje nahrocenýho drzýho spratka po vzoru protagonistů třeba Harold and Maude nebo Deep End. I díky tomu nejsme vytrženi z toho dvouhodinového úniku do jiného světa a Holdovers nepůsobí to jako vynechaná epizoda z Harryho Pottera, ve které Voldemorta znázorňuje Vietnamská válka. PS: o mé největší dojetí se včera v kině ovšem postaral asi devadesátiletý pán, který seděl za mnou a který po shlédnutí traileru na druhou Dunu zašeptal své žene "Tohohle filmu bych se ještě také rád dožil." (26.02.2024)