Albín menom Nói

Průměrný film. I herecky nic moc. Vesměs se celý film nic moc neděje, zachrání to až poslední třetina. Film o jednom pry inteligentnim záškolákovi, co se snaží dělat nějaké nepravosti na Islandském maloměstě, které je samo o sobě nudné až až. Bylo pár scének, kde se člověk zasmál, ale čekal jsem více. (07.06.2012)

-3* stejně jako u podobného "S milenkou mé matky" jsem si po dlouhé době zopakoval tento islandský film a tentokrát to bylo spíš zklamání. Už mi nepřišel tak originální, ani tak absurdně zábavný a naopak spíš utahaný a pesimistický bez východiska. Takže k tomuto se už nejspíš nevrátím a budu hledat jiné severské skvosty. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Melancholický příběh nepochopení, vyčlenění a revolty přecházející do tuhého islandského holomrazu v nemilosrdném závěru, který klapne jak víko od rakve. Nejsilnější Káriho věc, minimalistická, přesto v detailech vyšperkovaná (textury a exteriéry) a nenápadně vygradovaná z letargického bloumání islandskou samotou až do obrovské tragédie. Noi je jednou z emblematických postav severského filmu. Do posledních vteřin si o něm těžko něco myslet jistě, podobně jako o výstřední sestavě jeho spoluobčanů. Přitom se tu jasně črtá to, co je pro režiséra typické i v dalších filmech: motiv jedince nekompatibilního se systémem, hlavní hrdina, který nedokáže odlišit představy od skutečnosti a podivuhodná milenecká dvojice. Zcela tu chybí sklony k povinným mantrám nezávislého filmu, které Káriho prostý jazyk zbytečně kazí falešnými pózami (zejména v Dobrém srdci). Albín jménem Noi je zhuštěná verze toho, co mám rád na severské kinematografii. Oč uzavřenější a chladnější tu všechno je, o to silněji to na mě působí. (12.01.2011)

Další výlovek z mé nepřehledné sbírky DVDček. Tenhle můj jediný islandský film si plánuju pustit od mé návštěvy Islandu, takže už dva a půl roku. No a dneska konečně byla nálada. Kdysi dávno v kině mě Nói docela oslovil a měl jsem v hlavě zafixováno, že je to hluboký, krásný a poetický film. Mno... nějakou tu existenciální hloubku opravdu má (je to trochu takový islandský Kaurismäki) a hezký i poetický je celkem taky (díky melancholickému geniu loci zasněženého a ospalého islandského zapadákova), jen ten jeho příběh mě už nebere tolik jako dřív. Pro outsidery mám sice trochu slabost, ale nekomunikativní a povýšenecký olysalý albín si mé sympatie příliš nezískal, nesoucítil jsem s ním a nebyl mi blízký. Takže ty moje "pouhé" tři jsou hlavně za obsah filmu, jeho forma je ovšem určitě aspoň na čtyři. (10.02.2015)

Atmosférou dokonale islandské, mrazivé... postavy taktéž islandské, jenom otec hlavního hrdiny, jako by sem nepatřil a nebylo to jen díky košili. Samotný Noi potom zajímavý, nadaný, ale rebelující... cesta k němu se nachází těžko, já si ji vlastně po celý film nenašel. Možná také proto jsem z filmu necítil žádné depresivní pocity, naopak jsem se výborně bavil. Třeba taková scéna návštěvy banky a hned dvou možností výběru peněz, dokonalost. Při sledování filmu mě vlastně několikrát napadlo to, co se stane v závěru. Ne že bych tuhle možnost v dění očekával, ale při pohledu na místo prostě napadnout musí. Dagur Kári v typicky jeho komedii nezklamal, stejně tak Tómas Lemarquis v hlavní roli. 75% (10.04.2018)