Albín menom Nói

Tolik jsem celých 89 minut toužila třeba jen po malinké hřejivé chvilce, která by se jen krátce mihla z tohoto studeného místa na zemi a ze srdce stejně osamělého Noia. Možná tam některé byly a jestli ano, tak jen velmi vzdáleně připomínaly to, co si pod tímto pojmem opravdu představuji. Těch mírně úsměvných momentů tady bylo jak šafránu a vůbec se nedivím Noiově touze něco změnit a ani jeho chvilkám naprostého osamění ve svém pro lidi uzavřeném místě. Noia, o kterém vás nutí celou dobu Dagir Kári přemýšlet, co je to vlastně za osobnost, jestli je vám sympatický nebo ne, jestli je hloupý a nebo naopak, jestli je plný emocí a nebo ne, zahrál Tómas Lemarquis opravdu na výbornou. Takové malé, nenápadné a přitom svojí hloubkou velké snímky mám moc ráda. A není nad radu, kterou tam Noi dostal : "Posaď se a buď šťastný." (24.01.2015)

Další výlovek z mé nepřehledné sbírky DVDček. Tenhle můj jediný islandský film si plánuju pustit od mé návštěvy Islandu, takže už dva a půl roku. No a dneska konečně byla nálada. Kdysi dávno v kině mě Nói docela oslovil a měl jsem v hlavě zafixováno, že je to hluboký, krásný a poetický film. Mno... nějakou tu existenciální hloubku opravdu má (je to trochu takový islandský Kaurismäki) a hezký i poetický je celkem taky (díky melancholickému geniu loci zasněženého a ospalého islandského zapadákova), jen ten jeho příběh mě už nebere tolik jako dřív. Pro outsidery mám sice trochu slabost, ale nekomunikativní a povýšenecký olysalý albín si mé sympatie příliš nezískal, nesoucítil jsem s ním a nebyl mi blízký. Takže ty moje "pouhé" tři jsou hlavně za obsah filmu, jeho forma je ovšem určitě aspoň na čtyři. (10.02.2015)

Melancholický příběh nepochopení, vyčlenění a revolty přecházející do tuhého islandského holomrazu v nemilosrdném závěru, který klapne jak víko od rakve. Nejsilnější Káriho věc, minimalistická, přesto v detailech vyšperkovaná (textury a exteriéry) a nenápadně vygradovaná z letargického bloumání islandskou samotou až do obrovské tragédie. Noi je jednou z emblematických postav severského filmu. Do posledních vteřin si o něm těžko něco myslet jistě, podobně jako o výstřední sestavě jeho spoluobčanů. Přitom se tu jasně črtá to, co je pro režiséra typické i v dalších filmech: motiv jedince nekompatibilního se systémem, hlavní hrdina, který nedokáže odlišit představy od skutečnosti a podivuhodná milenecká dvojice. Zcela tu chybí sklony k povinným mantrám nezávislého filmu, které Káriho prostý jazyk zbytečně kazí falešnými pózami (zejména v Dobrém srdci). Albín jménem Noi je zhuštěná verze toho, co mám rád na severské kinematografii. Oč uzavřenější a chladnější tu všechno je, o to silněji to na mě působí. (12.01.2011)

islandskú kinematografiu milujem a toto je jeden z najlepších zástupcov, aké som doteraz zhliadol - vynikajúco a citlivo napísaný scenár, atmosféra mrazivého islandu, kde majú v domoch tapety, pretože biele steny sú v kraji, kde je všade naokolo všetko biele, naozajstným nezmysel, (nasleduje mierny spoiler) vtipné a originálne no pritom veľmi silné epizódky ako do deja a témy krásne zapasovaný Kierkegaard, otec, ktorý je maniak na Elvisa, babička a jej puzzle, krvavý kúpeľ, lúpež banky, scéna v reštaurácii, ostreľovanie cencúľov, hľadanie miesta na hrob a kopec podobných nádherných scénok a jedna veľká túžba ujsť, vymaniť sa osudu, to ma dostalo. Film so širokou dušou . . . (03.05.2007)

Ja by som z výroku Dadela o príbehu mladíka „snažiaceho sa vymaniť zo stereotypného života v islandskom zapadákove“ ešte vyhodila slovo „stereotypného“. Nóiho najväčším snom je skôr úplne vypadnúť preč. Proti stereotypu navonok nebojuje, jeho heslom je pokiaľ možno robiť čo najmenej a v stereotype len zasnene blúdiť. Z môjho pohľadu je to citlivo snímaný príbeh o dospievaní, ktorý však práve svojou „islandskosťou“ dodáva tak bežnej téme nový rozmer. Či už sú to niektoré skvelé čierno-vtipné momenty, alebo hĺbka smútku v iných (niekedy tých istých) momentoch... Nói albinói vyvoláva dojem, že také majstrovské spojenie týchto zdanlivo protichodných pocitov v takom „malom“ príbehu bolo možné natočiť len na Islande a s Islanďanmi. Bravo! (25.02.2005)