Pan Smith přichází

Neveril bych, ze neco takoveho napisu chvili po tom, co jsem malem umrel nudou u Lincolna, ale tohle byla naprosto famozni politika! Nikdy nebyl zaznam z US senatu tak strhujici a inspirativni. Mezi Jean Arthur a Jamesem Stewartem to navic krasne jiskri, takze i letma romantika funguje vyborne. Frank Capra byl pro me se svymi nejvetsimi hity doposud silne prehodnocovany, ale tenhle kousek si veskery hype zaslouzi. 9/10 (26.01.2013)

Som nepríjemne prekvapený a trochu aj znepokojený. Ten pocit, že sa pozerám na škodlivý film ma prenasledoval pri Forest Gumpovi a osobitne pri Sellersovom Bol som pri tom sa zopakoval aj u tohto známeho a dobre hodnoteného Caprovho filmu. Predpokladal som, že uvidím niečo príjemné ako jeho film Stalo sa jednej noci a stal sa takmer opak. Naivný, čiernobiely, rozprávkový film o prosťáčikovi, ktorý dobyl senát nemal byť premietaný mimo USA, pretože iba tam sú schopní stráviť toľko falošnosti a pokrytectva. Jamesovi Stewartovi vďačím za trojhviezdičkové hodnotenie. (21.10.2021)

Americká verze pohádky "O hloupém Honzovi", který si v zajetí svého zápecnictví nevidí na špičku nosu a po výpravě do světa je konfrontován se zlem, aby se za přítomnosti nadpřirozených úkazů (tím největším je on sám) neodchýlil od výstavby žánrového syžetu ani o krok, a to včetně zázraků... Patrně právě tenhle pan Smith přišel, viděl a zvítězil jako průkopník rétorického patosu s náplní neuskutečnitelných ideálů a ti, co přišli po něm, povýšili koncepci oblbování lůzy na vrcholné umění... Inu, nebýt bombastického zakončení, mohla to být krásná konspirační teorie, aplikovatelná na naši současnost, neboť všechny tyto pohádkové výdobytky dorazily i do našich končin... ale to už je jiná pohádka - aneb jak pravil sám Smith - jsou to všechno žvásty. (17.10.2016)

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)