Ohnivé vozy

Jak sport aktivně nevyhledávám (a v podstatě ani pasivně), tak sportovní dramata přímo zbožňuju - nevím, jak je to možný, ale co mi u fotbali v televizi připadá jako trapný piňožení 22 maníků za jednou merunou, to ve mně v dobře natočeným filmu dokáže vzbudit neskutečný nadšení pro věc. Tady to měl rejža jednodušší, protože atletiku miluju i normálně, takže když k tomu přidáme skvělý výkony neokoukaných herců, nádhernou Vangelisovu hudbu a oproštění se od klišé typu absolutní klaďáci versus absolutní záporáci, jakož i perfektní vizuální stránku (a to střih obvykle vnímám jen tehdy, pokud stojí úplně za houby, nebo naopak pokud je geniální), neskutečnou energii, která z filmu sálá tak intenzivně, až se sami chcete rozběhnout, a hlavně ústřední úvahu, která v podstatě vede všechny lidský skutky hodný zapamatování, byť na to lidi zapomínají, a sice "proč to vlastně dělám"? Někdo proto, že tím oslavuje boha, někdo chce být prostě nejlepší v očekávání, že se tak ospravedlní před všemi, kdo mu působí životní ústrky. Krásný a nezapomenutelný... (24.02.2011)

Pozreté v origináli po dlhých rokoch a musím priznať, že aj napriek kultovému statusu to na mňa tak nepôsobilo. Áno, Vangelis to urobili skvelo. Áno, bolo to dobovo brilantne spracované, ale tá "anglickosť" mi tak liezla na nervy, že až. Samozrejme to bolo danou dobou a nie zlým spracovaním, takže som sa cez to dokázal preniesť, ale žiaľ v dnešnej dobe, keď už existujú snímky typu Race, to je už len slabučká televízna udalosť. Až prílišná poetickosť sa jednoducho do dnešnej doby nehodí a neriešim vieru, videl som iné filmy založené na viere a zo športového prostredia a jednoducho boli lepšie podané napr. Woodlawn. (13.03.2018)

Přestože jsem opět pilně a trpělivě hledal, už poněkolikáté se mi nepodařilo najít důvod, kterým akademici argumentovali při volbě oscarového vítěze. Netvrdím, že Chariots of Fire je obyčejný a průměrný snímek, ale ve svém oboru sportovních dramat o cestě na vrchol není ani ničím výjimečný nebo překvapivý. Pro mě bohužel celkem nudný a rutinní zážitek, jehož monotónnost občas naruší jen úžasná Vangelisova hudba (zde je Oscar zasloužený) a herecký výkon Iana Holma. Točit ten film v současnosti, Usain Bolt by byl v hlavní roli jistě značným oživením :-) 60% (04.08.2013)

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper (15.06.2008)

Dušínovský film, který mi ale nedal týden spát. Snad v žádném jiném filmu jsem nepřijal více ten fakt, že dokážeme cokoliv, pokud do toho vložíme všechnu svojí energii. Navíc vše je výborně zahrané a jak jsem se dozvěděl přímo od režiséra, výběr neznámých herců byl jeho nápad a podle mě trefný, výkony jsou zde vynikající. To samozřejmě platí i o hudbě, která jen dokresluje jedinečnou atmosféru jak 20. let 20. století, tak jedinečnost lidského ducha. (02.04.2010)