Ohnivé vozy

Hluboce niterný a intenzivní film o sportovcích - který se mi ani nechce označit za sportovní, při tom jak moc se liší od těch, které jsme si zvykli v daném žánru vídat. Jde o excelentní filmařinu s neuvěřitelně hutnou atmosférou, na čemž mají kromě výborných herců v hlavních rolích (ačkoliv i ty vedlejší obsadily legendy jako Sir John Gielgud) lví podíl kamera Davida Watkina a samozřejmě dnes už legendární hudba od Vangelise. Kdyby nebyl tak divácky nepřívětivý, napsal bych, že jde díky zvolenému tématu a hlavně nepříliš častému úhlu nazírání na něj o osvěžující film. Pojednává totiž o osobnostech sportovců a jejich vyrovnávání se především se sebou samými. Obzvlášť Ben Cross je jako po prolomení společenských bariér bažící židovský superatlet a student prestižní univerzity geniální - fascinující a obdivuhodná osobnost, se kterou bych si ale dvojdomek opravdu stavět nechtěl. Ani se mi nechce snižovat tuto výjimečnou událost klišé zavánějícími slovy o tom, že s hodnotami, které hrdinové Ohnivých Vozů tak silně cítili, a za které (a se kterými) nejenom na sportovním kolbišti bojovali, by bylo dobré vídat se častěji, a hlavně nejen na plátně, ale především ve skutečném světě - jenže kde jinde to chcete pronést, když z celých těch dvou hodin není při všem výše uvedeném ani v náznaku cítit patos nebo vzdychání po starých zidealizovaných časech? Závěrem jde říct snad jen to, že Chariots Of Fire jsou skutečně povznášející film. Hutný, nepříliš lehce stravitelný, ale ve všech ohledech výjimečný. 90% (22.09.2012)

Ohnivé vozy jsem chtěl vidět především kvúli Vangelisově hudbě (přičemž mi přijde, že ta je to jediné, co dodnes z filmu přežívá). Ać jde o film sportovní, velkou úlohu v něm hraje právě hudba (ať už instrumentální soundtrack, nebo pasáže z Gilberta a Sullivana, anglikánské chorály (nevím nakolik se zpěvníky Church of England a Church of Scotland liší), do toho samozřejmě všemožné státní hymny a dokonce i Tallis (Spem in Alium). Co napsat na závěr? Sportem ku zdraví... a trvalé invaliditě:-P (26.10.2020)

K filmu ma prilákala známa Vangelisova melodia , za ktorú bol film ocenený Oskarom. Bola síce iba krátko ale stálo to za to. V dvojhodinovom filme bolo toho veľa, atmosféra Cambridgu, dokonca náznaky antisemitizmu (" meno Abraham svedčí o tom , že sa asi neprihlási do kostolného speváckeho zboru" konštatoval rektor univerzity), športové zápolenie, osobné "dilémy" , spupnosťa pokrytectvo športových funkcionárov , a to všetko podporené dobrými hereckými výkonmi. Film vychádzal zo skutočných udalostí, miovníkom historických a športových filmov treba len odporučiť. (16.03.2017)

Na Ohnivé vozy jsem se těšil, přeci jen vychvalovaných filmů o běhání moc není. Byl jsem ale hodně zklamaný. Silný příběh byl natočen podivně. Zpracování ve mně nedokázalo vyvolat téměř žádné emoce. Hlavní problém byl, že jsem nenavázal žádný vztah s postavami a nedokázal jsem jim fandit. Obsazení se moc nepovedlo a z počátku jsem měl problém se v postavách vyznat. Další výtkou jsou často opakované a zpomalované scény, bylo jich moc a povětšinou mě štvaly. Vidět jeden závod desetkrát, stejně jako opakovačky u finále stovky na olympiádě? Nevím, do filmu mi to vůbec nesedlo. Režisér a kameraman se asi potřebovali předvést a trochu si tu svou polívku přesolili. Je to obrovská škoda. Dávám slabé tři hvězdy a to dám ještě jednu navíc spíše za ten běh a za samotný sportovní příběh v reálu. Konkurence na Oscarech v roce 1982 byla tak slabá? (25.01.2021)

Jak sport aktivně nevyhledávám (a v podstatě ani pasivně), tak sportovní dramata přímo zbožňuju - nevím, jak je to možný, ale co mi u fotbali v televizi připadá jako trapný piňožení 22 maníků za jednou merunou, to ve mně v dobře natočeným filmu dokáže vzbudit neskutečný nadšení pro věc. Tady to měl rejža jednodušší, protože atletiku miluju i normálně, takže když k tomu přidáme skvělý výkony neokoukaných herců, nádhernou Vangelisovu hudbu a oproštění se od klišé typu absolutní klaďáci versus absolutní záporáci, jakož i perfektní vizuální stránku (a to střih obvykle vnímám jen tehdy, pokud stojí úplně za houby, nebo naopak pokud je geniální), neskutečnou energii, která z filmu sálá tak intenzivně, až se sami chcete rozběhnout, a hlavně ústřední úvahu, která v podstatě vede všechny lidský skutky hodný zapamatování, byť na to lidi zapomínají, a sice "proč to vlastně dělám"? Někdo proto, že tím oslavuje boha, někdo chce být prostě nejlepší v očekávání, že se tak ospravedlní před všemi, kdo mu působí životní ústrky. Krásný a nezapomenutelný... (24.02.2011)