Ohnivé vozy

Film odehrávající se v dobách, kdy se mezi pojmy "sport" a "prachy" ještě nedalo položit rovnítko. Nemůžu si pomoct, ale OHNIVÉ VOZY mi přišly dějově příliš rozbité (málo styčných bodů dějových linek Harolda a Erica) a Vangelisova hudba (na kterou jinak nedám dopustit a ústřední téma z tohohle filmu bych si klidně nechal hrát na funuse) mi tady příliš neseděla. Je až příliš výrazná. (528.) (11.10.2009)

Už dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. Ještě nikdy jsem se nedíval na muže víry, co běží závod na venkovské slavnosti a já se při tom klepal jak malé dítě čekající na dárek. Nebylo to kvalitou režie, která k dokonalosti nějaký kousek chybí. Ani kvalitní herecké výkony, ale ta hudba. Není to nikdo jiný než Vangelis, kdo posouvá tento film do sfér nekonečné dojemnosti a působivosti. Souboj mužů o jejich čest, jejich místo na světě a hlavně o jejich svědomí, které jim dovolí podívat se ostatním smrtelníkům do očí. Jednou se to prostě stane a režisér najde látku, která mu může změnit život a díky které muže vytvořit obrovský film. Takovým Ohnivé vozy rozhodně jsou. Filmem o osudech, o lidech, o nádheře jménem ŽIVOT a hudbě. Spojení všech prvků, které filmová řeč a kinematografie sama dovoluje od doby Jazzového zpěváka (1927) v dokonalou harmonickou ódu na život a věčný boj jedinců za úspěchem. PS: nadávat za to, že Vangelis nedostal Oscara za Dobytí ráje mohu, ale za tento film to pro Akademii bylo podle mě nejjednodušší a nejrychlejší rozhodování, protože Vangelis je hlavní ohnivý vůz filmu.... (13.03.2007)

Jak sport aktivně nevyhledávám (a v podstatě ani pasivně), tak sportovní dramata přímo zbožňuju - nevím, jak je to možný, ale co mi u fotbali v televizi připadá jako trapný piňožení 22 maníků za jednou merunou, to ve mně v dobře natočeným filmu dokáže vzbudit neskutečný nadšení pro věc. Tady to měl rejža jednodušší, protože atletiku miluju i normálně, takže když k tomu přidáme skvělý výkony neokoukaných herců, nádhernou Vangelisovu hudbu a oproštění se od klišé typu absolutní klaďáci versus absolutní záporáci, jakož i perfektní vizuální stránku (a to střih obvykle vnímám jen tehdy, pokud stojí úplně za houby, nebo naopak pokud je geniální), neskutečnou energii, která z filmu sálá tak intenzivně, až se sami chcete rozběhnout, a hlavně ústřední úvahu, která v podstatě vede všechny lidský skutky hodný zapamatování, byť na to lidi zapomínají, a sice "proč to vlastně dělám"? Někdo proto, že tím oslavuje boha, někdo chce být prostě nejlepší v očekávání, že se tak ospravedlní před všemi, kdo mu působí životní ústrky. Krásný a nezapomenutelný... (24.02.2011)

Skvěle natočený dobrý příběh,se spoustou nenápadných odboček a narážek (židi,skoti,pokrytectví,....a je to běhání fakt tak důležitý?) s až neskutečně profláklou Vangelisovou hudbou. Vynikající filmová záležitost.(snad jediný ,,sportovní" film ,který jsem dokoukal do konce,-v tomto případě bezproblému) (18.04.2009)

Chariots of fire je klasicky strihnutý športový film so všetkými klišé, ktoré k tomu patria a bez ktorých by to jednoducho nebolo ono. Vangelisova nadpozemská hudba znova vyvoláva dojem, že sa pozeráme na niečo monumentálneho a artového a znova tomu tak nie je. Mne to nevadí, športový film predsa musí končiť veľkým závodom a veľkým víťazstvom. Inak by sme boli sklamaní. A navyše sa dozviete niečo o histórii a dobových reáliách olympijských hier. (09.08.2012)