Réžia:
Josef HenkeKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Jana Preissová, Jan Přeučil, Petr Štěpánek, Viktor Preiss, Zdeněk Řehoř, Jana Šulcová, Vladimír Ráž, Růžena MerunkováObsahy(1)
Na dnešní den jsme zařadili televizní zpracování básnické divadelní hry Vítězslava Nezvala. Příběh lásky rytíře de Griex a hříšné světice Manon s mimořádným citem pro básnickou hodnotu pro televizní obrazovku inscenoval režisér Josef Henke v roce 1970. Poetické salony s množstvím zrcadel, dekorativní svícny, splývavé závěsy – to je dílo scénografa Ladislava Vychodila. V titulní roli uvidíme Janu Preissovou, rytíře de Grieux hraje Petr Štěpánek. (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Kvalitní divadelní hry v 60.-70.letech nevznikaly jen na prknech našich divadel, čehož je důkazem i tato adaptace epické poémy Vítězslava Nezvala - Manon Lescaut (původní předlohou byl román francouzského spistovatele Prévosta), která byla natočena v Barrandovských studiích. Jana Preissová alias Manon - hříšná světice - je bravurní. Tři a půl hvězdičky. ()
Nesmrtelný příběh Manon Lescaut je u nás proslaven Nezvalovou hrou a vzpomínkou na D 40. Trochu se zapomíná na Abbé Prévosta a jeho cyklus pamětí Memoires et aventures d'un homme de qualité qui s'est retiré du monde, jehož je Manon 7. dílem z roku 1731. Nicméně Nezvalova báseň je skutečně působivá a nikoli bez příčiny oslovuje tolik generací. Interpretována Štěpánkem, Preissovou, Přeučilem a Rážem, to je radost se zaposlouchat. Mívám sice pravidelné výhrady k vizuální stránce starých televizních inscenací, ale ty nejlepší z nich, mezi které Manon přirozeně patří, obstojí byť jen přednesem jako samostatné dílo. ()
Klasická televizní iscenace Nezvalovy klasické divadelní hry ve verších přináší vše, co je na Nezvalovi a jeho způsobu tvorby nejcennější: jiskřivý verš, nezkalený milostný cit, lyrickou, neopakovatelnou atmosféru, nabitou pozitivním napětím. Čistotu mladí, které je čisté, i když vlastně zkalené: to je osud titulní hrdinky. Není náhodné, že přes viditelně se prosazující normalizaci mohla vzniknout pozoruhodná báseň v obrazech, silou imaginace překonávající původní, podstatně prozaičtější literární předlohu z raného francouzského novověku. Petr Štěpánek a Jana Preissová, oba mladí a krásní, se v klíčových rolích svých uměleckých drah víc než osvědčili; špičkový výkon mnohdy i za hranicemi svých možností odvádějí i ti ostatní. Zdá-li se někomu, že poselství meziválečných levicových avantgard vyčpělo, MANON - a není v tomto ohledu zdaleka osamělá - prokazuje opak. Jako bychom i dnes cítili paže, natažené z obrazovky k televiznímu divákovi, jako bychom i dnes slyšeli zvonivý smích i přidušený šepot milenců. Křehké, chvějivé, nehmotné lze zachytit. Silou básnické myšlenky, mírou básnického talentu, okouzlením, které není jedincovým majetkem, ale může být a je sdíleno i druhými. V černobílém provedení času navzdory. ()
Aj v čiernobielej farbe bolo vidieť, že Preissová nemá 16, ale pod dvadsiatke (22) a že sa skôr podobá na baletku z veľrybinej stoličky, než na pubertiačku, čo vie básniť. Inak ale herecky skvele zvládnuté. Ten jazyk mi tak trocha vadil, ale zase klobúk dole, takto pekne vedieť napísať rýmovačky resp. ešte lepšie preložiť. No nič, príbeh z 18. storočia, ktorý srší naivitou a túžbou po láske a nie po noviciáte ani po vtákovi v tŕní. Vo svojej dobe revolučný pocit, dnes také romantické umenie. ()
Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Půvabný přepis Nezvalovy veršované hry, která v jemných odstínech osudového milostného splynutí rozehrává paletu lidské pošetilosti, s níž zápasí nejen rytíř de Griex, ale právě a především hříšná světice Manon, dívka, která teprve na konci pozná, že s láskou si není radno zahrávat. Étericky krásná Jana Preissová a spanilý Petr Štěpánek se prostřednictvím této televizní inscenace stali nesmrtelnou a jen stěží překonatelnou dvojicí, poetickým obrysem něžných veršů velkého českého básníka. ()
Reklama