Dnes večer hraju já

Navýsost skromný a jednoduchý, přesto velmi podnětný pořad, který není obvyklým sestřihem "toho nejlepšího", ale naopak s poučeným odstupem zaznamenává u vybraných interpretů schopnost v proměnlivých odstínech vyjádřit tvořivě sebe samého s celou svou osobitostí. Nezbývá než litovat, že je k dispozici (zatím) jen sedm epizod. Snad časem přibudou další. (19.02.2023)

Herecké umění Václava Vosky vynikalo a dozrávalo především na jevišti Městských divadel pražských, což ostatně stvrzují i dochované záznamy z úspěšných inscenací Romulus Veliký (1965), Mouchy (1968) či Vajíčko (1968). Štědrá, co do počtu i charakterů ztvárněných postav, byla ale také televizní obrazovka, ať už jde o Wildeův Zločin lorda Savila (1967), Hrubínovu Křišťálovou noc (1966) či skvostný duet s Jaroslavou Adamovou v mikrokomedii Dědictví na úvěr (1965). Každé setkání s Václavem Voskou představuje malý svátek pro nás, vděčné diváky. Tehdy i dnes. (29.01.2023)

Stella Zázvorková, herečka neobyčejného temperamentu, ztvárňovala na jevišti i před kamerou především komické či komediálně laděné figury. Že dokázala zahrát i na jinou, vážnější strunu svého nesporného talentu, upomíná, žel, jen nemnoho rolí – mezi ně ale bezpochyby náleží její Klára, žena, která instinktivně řídí životy druhých, neuvědomující si svou nesnesitelnou mateřskou péči, jež provuje o své bližní, v Hubačově a Filipově Lístku do památníku. Že se režiséři s podobnými nabídkami ostýchali, je vlastně s podivem. Ale i takový je herecký život. (29.01.2023)

Miláček publika. Přestože herectví Josefa Beka mnohdy ulpívalo na povrchu, o jeho nesporném dramatickém talentu nemůže být pochyb. Nejen na jevišti Městských divadel pražských, kde působil od poloviny padesátých let, ale také před televizní kamerou získal nejednu příležitost upozornit na sebe i jinak – za všechny postavy stačí připomenout jeho Beneta z Radokovy televizní adaptace (1964) Zweigovy Šachové novely, v níž obdivuhodným způsobem vystihl psychologickou charakteristiku portrétovaného. (29.01.2023)

Někdy vypočítavé a chladné, jindy jiskřivě dráždivé – takové byly postavy, které s nezměrnou elegancí a smyslem pro humor ztvárňovala na jevišti i před kamerou Irena Kačírková. Přestože její herecký rejstřík byl mnohem širší, výběr z televizního archivu tuto herečku neobyčejné krásy představuje spíše v poloze šarmantních, svůdných a inteligentních žen, ať už máme na mysli Lysistratu v televizní adaptaci (1965) Aristofanovy komedie, půvabnou kněžnu v Jiráskově Lucerně (1960) či Eleonoru v divadelní inscenaci Pan Hamilkar (1980). Téměř vždycky se ale v jejím projevu ozvala drobná ironie a jakýsi melancholický tón hlasu, kterým dávala na vědomí, že krása trvá jen chvíli a že život nedává nikomu nic zadarmo. Ani jí samé. (29.01.2023)

Představitel milovníků i rozervaných intelektuálů, charismatický vypravěč, herec, který se obešel bez okázalých gest, noblesní a citlivý člověk – to byl Karel Höger. Televizní archiv naštěstí uchovává celou plejádu postav, v nichž se zračí zvláštní zaujetí, soustředěná pozornost a možná také trocha (ironického) pobavení, tedy to, co Karla Högera opravňuje nazývat jej hercem vpravdě moderním, nadčasovým. (04.02.2023)

Dana Medřická, herečka z nejmilejších. Oplývala moudrostí, hřejivou lidskostí, nezapomenutelným smíchem a především velkým talentem. V její obyčejnosti se skrývala křehká neobyčejnost. Paleta rolí, kterou vytvořila před televizní kamerou je obdivuhodně pestrá, jak nás o tom přesvědčují dochované archivní záznamy – hrála ženy laskavé i zlé, pokorné i rafinované, vypočítavé fúrie i hubaté ženské s jazykem jen o málo ostřejším než skalpel. Jako by to všechno později spojila do jediné postavy, do slavné Erži Orbánové v Örkényho Kočičí hře. Dana Medřická je jedna z mála hereček, kterou nosil v srdci celý národ. (12.02.2023)

Herecké umění Miloše Kopeckého se zdaleka neomezovalo jen na komediální role, přestože jich před kamerou i na jevišti vytvořil desítky, možná stovky. Jenže každá mince má dvě strany. A je příznačné, že s přibývajícím věkem se tento bonviván a sarkastický sršatec zvolna přehrával do výsostně charakterních postav, do lidí, kteří už vědí, že život nerozdává karty všem stejně. (19.02.2023)