Hřbitov pro cizince

Po revoluci 89' skončil v Československu tzv. 'komunistický ráj'. Vše se obrátilo a stejně tak, jak se před tím pomlouvalo vše imperialistické a buržoazní, nyní se začalo hlasitě útočit na činy bolševické. Známe komunistické snímky tohoto druhu převážně z 50. let, kdy např. pan továrník štval pracující lid do úmoru a hbitě je vykořisťoval. Kdo byl ve straně byl propuštěn a již nikde nebyl zaměstnán. Takový snímek 'Botostroj' budiž příkladem. A ať se to někomu líbí nebo ne, tento televizní film se s nim v ničem nezadá. Jiří Hubač si vzal téma ve své době hodně vyzdvihované a to téma o československých letcích za války létajících v anglickém RAFu. I na ně byla po 'Vítězném únoru' uspořádána štvanice a o tom celý tento snímek je. Máme možnost sledovat, jak hlavní postava ztvárněna Jiřím Bartoškou byla v rámci reorganizace a restrikce propuštěna s Čs. aerolinií a postupně štvána tak, až si ve finále sáhla na život. Což o to, příběh je zajímavý, o jehož reálnosti nechť diskutují historikové. Snímek jako takový je televizní, tedy zcela nenáročný. Dříve se tomu říkalo televizní hra. Jiří Bartoška tu ztvárnil svoji postavu tak, jak ho po léta známe. Nic překvapujícího. Naopak překvapením je Josef Dvořák, který se zhostil vážné role a to role kamaráda hlavní postavy. A zhostil se toho skutečně nad míru dobře. Škoda jen ohromné kýčovitosti scény na pražském hradě. To nadšení dosti hatí. Co dodat. V dnešní době snímek svojí výpovědí má sice svoje místo, ale nemuselo se tak rázně tlačit na pilu. Kromě pronásledování a štvaní se tu o postavách už nic nedozvíme a to je poměrně chyba. Úkol snímku je jasný, proto to mé počáteční porovnávání s filmy z 50. let. (29.06.2015)

Nádherné a kruté poselství všem komoušům a a jejich pohotovým přisluhovačům. Havlova slova o právním státě, který se neuskutečnil, díky jistému ambicióznímu ekonomovi zde nabývají reálný obraz včetně děje. Žádný národ nemá hrdinů tolik, aby je poslal do zemědělství, dolů a nedej bůh do gulagů. Žádný národ by neměl mít takové svědomí z hoven a sraček, že kálí na památku svých padlých za svobodu. My jsme to pochopitelně dokázali. My dokážeme absolutně vše! (02.01.2011)

„Heleďte se, von nic neudělal.“ „To je horší, než kdyby něco udělal.“ Dvořák v překvapivě charakterní roli, své komediantství udržel na uzdě a podal strhující výkon. Bartoška je bez komentáře, Zawadská umí a Šafránková nezklamala. Sousedka u roury u kamen výstižná až nedostižná. Husí kůže, smích, rozčarování, pohrdání. Směsice pocitů poctivě vybalancovaná. Hrušínský s polštáři pod zadkem, Napoleon u Waterloo. Ale hodně nadlouho. A na všechno z výšky shlíží Klema. Řemeslně skvěle natočený a zvěrstva komunismu jakoby mimochodem připomínající snímek. Včetně dobových sborů, písní, melodií. A paní exprezidentová a epizodní, ovšem nikoli nevýznamné roličce. „Kdo v tomhle státě jednou upadne, i když se zvedne, v životě už se nenarovná.“ (08.11.2008)

Tohle je jeden z nejlepsich porevolucnich filmu na tema komunismu. Aby taky ne, drive prece takove tema neslo televizne zpracovat anebo by nikdy neproslo cenzurou coz se rovna to same v blede modrem. Je to zaroven smutne, ale i pozitivni s takovou rekl bych hrdosti majici zadostiucineni, ktere proziva Josef Dvorak pri delani krizu za sve kamarady, kteri polozili zivot za vlast, ktera je nasledne popravovala anebo v lepsich pripadech posilala do uranovych dolu. Otresna realita povalecnych let. (09.11.2005)

Byť jde "pouze" o televizní film, je to v mých očích jeden z nejdůležitějších a nejvýznamnějších porevolučních filmů. Téma pronásledování československých letců z řad RAF v tzv. poúnorové době sice částečně zpracovává Svěrákův Tmavomodrý svět, ale je to právě televizní inscenace Jiřího Hubače a Jaroslava Dudka, která našim letcům staví důstojný pomník, jenž jim byl dlouhá desetiletí neprávem upírán. Není třeba nějakých drastických scén, přesně volená a mířená slova vydají za mnohem více. Mrazivý zážitek umocňují civilní a životní výkony Josefa Dvořáka, Jiřího Bartošky (v záměrném kontrastu s dobovými komunistickými odrhovačkami) a absolutně nepatetický, přesto velmi působivý závěr. Tohoto filmu si nesmírně vážím a každým rokem mám z něj čím dál větší depresi. (17.11.2013)