Million Dollar Hotel

Film, kterému osobně neumím nic vytknout. Rozhodně nejsilnější divácký zážitek od té doby, co jsem shlédl 21 gramů... Zvláštní mísení parodických prvků s výpovědí velice osobní a velmi naléhavou. Tam, kde normální parodie končí, tam Wenders teprve začíná budovat příběh. To, co jinde slouží k pobavení je tady základním kamenem naléhavého sdělení o nejzákladnějších otázkách lidského života. A přitom si to celé nekonkuruje. Divák se může zároveň smát parodickým šlehům na špionážní TV seriály, telenovely a TV kulturu obecně a přitom se nechat zcela strhnout dějem. A co víc. Film je přímo nabitý úžasnou vizualitou, schopností dívat se a vidět, taky krásnou hudbou. Celé to vytváří jakousi bohatou snovou koláž. Jestli to lze k něčemu přirovnat, tak k Amélii z Montmarteru... ale tohle je lepší! O šest koňských délek... 100% (08.07.2007)

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006] (25.12.2006)

Výborný souzvuk ponurého prostředí starého hotelu a jeho depresivních obyvatel se skvělými hereckými výkony a příjemnou hudební stránkou. Celé to zní velmi pěkně, ale celkově mě prostě samotný děj filmu nedokázal vtáhnout natolik, abych zíral na obrazovku s otevřenými ústy. Potenciál zde byl určitě veliký, ale nebyl zcela využitý. Další výtkou by byla delší stopáž. Zkrátka snímek, který se drží lehce nad průměrem - a to hlavně díky Jeremymu Daviesovi, Mille Jovovich a Glorii Stuart - ale existuje spousta mnohem hlubších drama-thrillerů, které si oproti MDH vyšší hodnocení zaslouží. (07.10.2010)

Vím, že se má hodnotit film, ale já musím zmínit především naprosto geniální soundtrack. U2, The MDH Band, Milla Jovovich a další vytvořili nádhernou kulisu… Byla jsem na něm tehdy v kině, s otcem, který však u filmu asi v polovině usnul… :-) Mě ale neuspával… spíše krásně melancholicky naladil… Křehká Eloise a její podivní přátelé v ještě podivnějším zchátralém hotelu. Film 60%, hudba 100%. (09.05.2011)

Pár let jsme měli doma se ženou soundtrack, měli jsme ho rádi a na film byli hrozně zvědaví. Překonal očekávání. Tedy – chápu, proč to byl propadák a proč je tady modrý, určitě to není film pro každého. Co taky s filmem, kde se vyskytují převážně magoři a nejsou ani legrační, ani dojemní, ale chovají se prostě jako „normální“ nepříjemní magoři – a přitom je to celé takové jakože poetické? S filmem, kde nedostaneme děj pěkně od začátku do konce s jedním dvěma učesanými flashbacky, ale rozdrobený na kousky, kterými nás nakrmí napřeskáčku a ještě tak nějak divně z doslechu? S detektivkou, kde je detektiv taky nepříjemný magor a vlastně moc nezáleží na tom, kdo je vrah, protože hlavní je ta divná magorská atmosféra? S lovestory, v níž i první polibek je tak po magorsku trapný, a kurnikšopa, trapný zase tak, že se tomu nedá ani smát, prostě jenom trapný? To se může líbit zase jenom magorům. Takže – byl bych se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti, ale když vidím těch chabých 66%... (03.08.2009)