Právo podle Lidie Poët

Největší slabinou Lidie Poët je scénář a vyvrcholení jednotlivých soudních případů, které jsou příliš jednoduché a občas naivní. Naopak se mi líbil celkový příběh, ukazující syrovost a mysogynii tehdejší doby (googlil jsem život skutečné Lidie Poët, vyhledával jsem si první advokátky v různých zemích). Výprava, kostýmy, dobové barevné filtrování, italština. A ano, líbily se mi i erotické momenty Matildy de Angelis. Jako celek čistých 70 %. Trailer. (20.02.2023)

Od minisérie The Undoing mám slabosť na Matildu de Angelis, takže tento seriál som si pozrel len vďaka nej. A Matilda veruže nesklamala. Takisto ani parádne kostýmy, scény starého Turína a do istej miery aj hudba (až na tú modernú, ktorá sa tam vôbec nehodila). Horšie na tom je už scenár, jednotlivé prípady sú dosť povrchné, ľahko čitateľné a akoby nedotiahnuté. Neviem kto písal dialógy, ale práve hlavná postava Lidie sa vyjadruje, akoby bolo 21. storočie (chápem, že to bol zámer), no oproti ostatným je to veľmi bijúce do očí. V každej časti je zdôraznené aspoň raz, za čo mali v tej dobe ženy. Predpokladám, že jednotlivé prípady sú vymyslené a seriál je akurát inšpirovaný faktami – zamietnutie advokátskej činnosti a v závere aj potvrdenie tohto rozhodnutia Najvyšším súdom. A taktiež, že vykonávala advokátsku prácu a keď nemohol byť pri súde jej brat, vyhľadala mužských kolegov, ktorí zastupovali jej klientov na súde. Mimochodom, oficiálne bola zapísaná do zoznamu advokátov a uznaná ako právnička až v roku 1920, keď mala 65 rokov. Dožila sa 93 rokov. Ktovie ako na tom v skutočnosti bola Lidia s mužmi, ale počas svojho života sa nikdy nevydala. Takéto info som čakal na konci poslednej časti, ale skončilo to tak, že zrejme môžeme očakávať druhú sériu. Celkovo ide o príjemnú oddychovku po ťažkom dni, kde ani netreba veľa rozmýšľať. Ale čakal som trocha viac. (11.05.2023)

Lidé jako Lidia otevírali Overtonovo okno v patriarchální společnosti a za to jim dík. Ale jinak je hlavní hrdinka otravná a nerespektující soukromí. Ve vyšetřování má víc štěstí než detektivního umu. Třeba působení jedu se dá oddálit jedním způsobem, tak to tak muselo být. Nebudeme pátrat po dalších možnostech a jak to mohlo být provedeno, jinak nám nebude sedět scénář. (25.01.2024)

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl. (15.05.2024)

Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat i proti samotné advokátní komoře. .Nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)