Antonio Gaudí

Kdysi jsem někde četl, že secese měla sice množství vysoce talentovaných tvůrců, ale jen jednoho génia - Gaudího. A po tomto dokumentu tomu věřím. Je to svým způsobem dokument dokonalý, téměř bezeslovný, jen hudbou doprovázený. Žádné informace o osobě tvůrce, jen záběry krajiny, staré architektury a hlavně jeho staveb. Celky, polocelky, detaily, a téměř statická kamera. Pohádkové stavby s barevnými fasádami a s interiéry vykládanými mozaikami, které by mohly být pozadím pro vyprávění z Tisíce a jedné noci. Stavby, které vypadají jako živý organismus, zábradlí jak páteř nějakého pratvora , střecha s hřebenem jak dračí hřbet, bílé interíéry téměř jak znějakého sci-fi příběhu. Kostelíky v rustikálním stylu a nakonec Sagrada Familia, která nevypadá ani jako stavba z kamene, ale jako organický útvar. (13.05.2012)

Antonio Gaudí, nejobdivovanější modernistický architekt. Rok 1984, Sagrada Familia byla zapsána do seznamu kulturního dědictví lidstva UNESCO. Hiroši Tešigahara, multifunkční japonský umělec v údivu nad neobyčejnou krásou křivek a tvarů architektury katalánského modernisty. Isidre Puig Boada, katalánský architekt, sám spolupracující s Gaudím od roku 1914 na stavbě Sagrady Familie a ředitel této stavby od roku 1950. A také Rjú Segawa, kameraman té poetické ódy nadpozemsky ohromujících Gaudího děl. Tešigahara nechává promlouvat tvorbu světoznámého katalánského architekta, a jeho zkušené umělecké oko si nedokáže nepovšimnout Gaudího zdrojů inspirace: v ulicích tak nachází temperament a pestrobarevnost živoucího života, na horách a venkově majestát a zbožnost románského a gotického křesťanství, a také tu samotnou Matku přírody v neopakovatelné rozmanitosti podob. Nezapomíná ani na Eusebi Güellho, Gaudího mecenáše a uskutečňovatele jeho stavebních i sociálních projektů Barcelony. Síla argumentu je podpořena pohybem, který se s organickými tvary laská a souzní s nimi ve výkřicích ohromení, že nemožné se stalo skutkem. Tešigahara rozehrál intimní uměleckou rezonanci! (10.01.2021)

Zdánlivě prostý dokument, ale právě v oné umírněnosti se skrývá nejen hlavní síla snímku, ale také projev respektu a pochopení Gaudího práce. Tešigahara nemá potřebu vysvětlovat, obhajovat či osazovat dílo historickými daty a fakty. Nechává stavby promlouvat samy za sebe. Zásadní vklad režiséra pak spočívá v nasnímání záběrů, což opět vykazuje mnohem větší estetický cit než by se na první pohled mohlo zdát. Tešigahara každé stavbě, každému elementu věnuje unikátní přístup, někdy převládají statické záběry, jindy švenky či vyloženě plovoucí jízdy. Každý záběr pak vyzdvihuje členitost, organičnost, pestrost a strukturu Gaudího staveb, respektive jejich jednotlivých prvků, které se právě odhalují vždy podle toho, na co se pohled kamery zaměří. Jen mistr dokáže nejlépe vystihnout mistrovská díla. (17.11.2020)

Žiadne odpútavanie oka diváka od nádherných záberov. Len hudba a obraz. A obraz unikátny. Väčšina diel sa nachádza v Barcelone a ak ste ich na vlastné oči videli, dušu vám omýva pocit blaha. O samotnom Gaudím sa takmer nič nedozvieme, ale ak sa rozhodnete pre tento dokument, je takmer zaručené, že si dodatočne o ňom budete chcieť prečítať. A jeho životopis stojí za to. Keď dokončia Sagrada Familiu (vraj v r. 2026), myslím, že to bude presne čas na opätovnú návštevu a oživenie spomienok. Vďaka Gaudímu som kedysi objavila nádheru secesie a začala sa zaujímať aj o ďalších jej predstaviteľov. (23.07.2020)

Je obdivuhodne a dojemne zaroven, jak kdesi v Japonsku umi vzdat hold evropskym umelcum, jako treba Karel Zeman nebo zde, Antonio Gaudi. Minimalismus ve sve nahote umeni a krasy. Spanelsko nikdy mezi me turisticke cile nepatrilo... Ale tri duvody pro navstevu jsou zaruceny..., jidlo, marocky hasis a Gaudi.-). Ten je neuveritelny narodni klenot! Dokumentu nelze nic vytknout. (07.08.2022)