Obsahy(1)
Kamera Hiroshi Teshigahara nás zavedie nad, pod, okolo a do budov i parkov, ktoré navrhol Antonio Gaudí (1852 - 1926), katalánsky architekt, keramik a sochár.
Teshigahara predpokladá vplyv Románskych kostolov a kláštorov na Gaudího a vplyv pri jaskyniach pri Montserrate, blízko Barcelony. Každá Gaudího línia sa zdá zakrivená a žiaden povrch nie je bez štruktúry.
Film nás, s veľmi skromnou naráciou zavedie cez Casa Vicens, cez projekty individualistu Güella (krypta Colònia Güell a park Güell), Casa Batlló, Casa Milà, iné Barcelónske pamiatky a nedokončený chrám La Sagrada Familia.
(Flipper)
Recenzie (13)
Filmografie Hiroshi Teshigahary není příliš obsáhlá - po smrti otce Sofu Teshigahary se musel začít starat o jeho kulturní institut, navíc se věnoval i jiným formám uměleckého vyjádření - přesto však obsahuje hned několik děl, která považuji za klíčová v rámci celé historie filmu (Písečná žena, Tvář toho druhého...). Značnou část jeho produkce však tvořily také právě portréty různých osobností, z nichž právě tento, o legendě katalánské, španělské i světové architektury, je nejrozsáhlejší a asi i nejznámější. Za celou ca hodinu a čtvrt padne max. 5 vět, jinak jde o čisté vizuální orgie - Teshigaharův filmařský um skvěle vyniká, pokud člověk vzápětí sleduje dokumenty, jenž jsou na druhém nosiči jako příloha (způsob zachycení jednotlivých staveb a různých detailů se se sterilními kamerami např. BBC vůbec nedá srovnávat). Za zmínku rozhodně stojí alespoň dva z několika dvd bonusů - jednak záznam z instalace uměleckých skulptur Hiroshiho otce (jehož tvorba v lecčems přpomíná právě Gaudího styl), druhak původní filmový materiál, sesbíraný při první cestě (syna i otce) do Španělska, kde se dočkáme, byť na moment, třeba i Salvadora Dalího... ()
Úžasný dokument, tak odlišný od všetkých, čo som videl doposiaľ. Teshigahara na nás nechrli informácie, za celý film padne len pár viet, a necháva nás unášať nadpozemskou krásou. Krásou a citlivosťou svojej réžie, krásou hudby, ktorá udáva tempo celého snímku a v prvom rade krásou Gaudí-ho stavieb. Vycibrenosťou každého z jeho diel do najmenšieho detailu a jeho genialitou. Genialitou ktorou predbehol prácu ostatných architektov na stáročia dopredu. ()
Kdysi jsem někde četl, že secese měla sice množství vysoce talentovaných tvůrců, ale jen jednoho génia - Gaudího. A po tomto dokumentu tomu věřím. Je to svým způsobem dokument dokonalý, téměř bezeslovný, jen hudbou doprovázený. Žádné informace o osobě tvůrce, jen záběry krajiny, staré architektury a hlavně jeho staveb. Celky, polocelky, detaily, a téměř statická kamera. Pohádkové stavby s barevnými fasádami a s interiéry vykládanými mozaikami, které by mohly být pozadím pro vyprávění z Tisíce a jedné noci. Stavby, které vypadají jako živý organismus, zábradlí jak páteř nějakého pratvora , střecha s hřebenem jak dračí hřbet, bílé interíéry téměř jak znějakého sci-fi příběhu. Kostelíky v rustikálním stylu a nakonec Sagrada Familia, která nevypadá ani jako stavba z kamene, ale jako organický útvar. ()
Je obdivuhodne a dojemne zaroven, jak kdesi v Japonsku umi vzdat hold evropskym umelcum, jako treba Karel Zeman nebo zde, Antonio Gaudi. Minimalismus ve sve nahote umeni a krasy. Spanelsko nikdy mezi me turisticke cile nepatrilo... Ale tri duvody pro navstevu jsou zaruceny..., jidlo, marocky hasis a Gaudi.-). Ten je neuveritelny narodni klenot! Dokumentu nelze nic vytknout. ()
Neskutečný dokumentární poklad, nejen tím, že dává nahlédnout, jak vypadala Gaudího architektura v 80.letech velmi zanedbaně oproti dnešku (např. zrezlá zamečničina, zčernalé omítky, vypadaná mozaika, atd.). Především však se jedná o originální a unikátní pohled japonského oka na evropské umění (s maorskými vlivy), a společenské či náboženské reálie na starém kontinentu vůbec. Ukazuje také motivy z katalánské přírody a koloritu obyčejného života, jež byly mistrovou inspirací. Zde platí, že čím víc divák ví nejen o Gaudím, ale také o Japoncích, Španelech, a vzájemných historických vztazích, užije si sledování tím lépe. Anebo se také nechá prostě unášet magickými obrazy a hypnotickou hudbou, bez jakéhokoliv komentáře. Zbývá jen dořešit co k tomu zážitku servírovat - zda kalíšek Sake při pokojové teplotě, nebo sklenku vychlazené Cavy. ()
Galéria (4)
Fotka © Aniplex
Reklama