Réžia:
Francesco RosiScenár:
Suso Cecchi D'AmicoKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Piero PiccioniObsahy(2)
V júli 1950 bolo nájdené guľkami prevŕtané telo Salvatoreho Giuliana, banditu a bojovníka za nezávislosť Sicílie. Keď ako dvadsaťsedemročný zomrel, bol pre jedných najhľadanejším zločincom Talianska, pre iných uctievaných hrdinom. Kým však bol v skutočnosti a aké bolo jeho miesto v zložitej štruktúre politických a obchodných vzťahov medzi mafiou a vládnou mocou? (RTVS)
(viac)Recenzie (13)
Režisér Francesco Rosi miluje politická dramata, zvlášť ta, která se zakládají na pravdivých událostech. Salvatore Giuliano vypovídá o vyhrocení sicilském separatismu, o jeho vůdcích, o komplotech a zradě. Samotné vyprávění je svou formou vlastně jakousi rekonstrukcí kriminálního činu. Škoda, že je film chvílemi příliš zmatený a pro našince díky neznalosti dané historie nesrozumitelný. ()
Tento film som videl pred takmer 60 rokmi a nedávno som si pozrel niektoré epizódy z neho, aby som sám sebe potvrdil, že pocit priemernosti je správny. Nie je to prvý, ani posledný film o osudoch rozporuplnej postavy, ktorá je pre jedných banditom a pre druhých revolucionárom. Niečo, ako náš Jánošík. Podstatné je, že ani samotná postava a ani film podľa jej osudov neprekračujú národný rámec a nemajú čo ponúknuť zahraničným divákom. Mne napríklad iba spomienku na dávne časy. ()
Rosi vyprávění sestavuje z různých časových rovin, hlavního hrdinu nám po celý film mazaně ani neukáže (resp. jenom jako mrvolu nebo na fotce), což je poněkud matoucí a rozhodně to neusnadňuje identifikaci s jakoukoliv postavou. Titulky jsou dost "úsporné", takže občas postava pěkně dlouho cosi chrlí v nesrozumitelném sicilském dialektu a divák nemá nejmenší šanci dozvědět se, co se to tam, k sakru, odehrává. Jinak ovšem nádherná práce s kompozicí a kamerou vůbec. ()
Film Salvatore Giuliano odhazuje řadu vypravěčských konvencí stranou - rozmáchlá freska prvních patnácti let na jihu Itálie je vyprávěna v několika časových rovinách, které se odvíjí a znovu střetávají nad mrtvolou Salvatora Giuliana. Francesco Rosi nepředkládá individuální osud bývalého partyzána a pozdějšího vůdce banditů, jenž pro nás zůstává blíže neoznačen, ale místo toho nad jeho vychladlým tělem odhaluje spletité společenské a politické vazby mezi zločinem a politikou. [Berlinale 2010] ()
V úvodných fázach filmu sa dozviete, že na Sicílii počas druhej svetovej vojny pôsobilo cca 37 separatistických nezákonných organizácií a upozorní vás to na to, že ani film nebude bohvieako prehľadný. A ani vo svojej prvej polovici nie je, v tej druhej sa dostávame na súdne pojednávanie a dej naberie spád. Každopádne film si necháva veľký odstup od každej postavy, takže vám v pamäti ani žiadna z nich neutkvie, či už pozitívnym, alebo negatívnym spôsobom. Je tu cítiť ešte neorealizmus, ale ide najmä o nástup obsiahlej vlny talianskych politicko-policajno-sociálnych trilerov-drám, ktoré často nekončia zrovna happy endom a nakrúcajú sa dodnes. Za mnohé vďačia určite aj Salvatore Gulianimu. ()
Galéria (21)
Reklama