Pepek námořník

Nic zázračného. Ještě, že je film dost krátký a poměrně rychle uteče. Postrádá pořádnou dějovou linii a skáká z jednoho tématu do druhého. Něco, jako by byl slepený z několika epizod, jako např.: Pepek hledá otce, Nevyužívat dítě k hazardním hrám, či neposmívat se. Ovšem Robin Williams ujde a Shelley Duvall jsem nikdy příliš rád neměl. Nu což. Alespoň je tu ten Bluto v podání Šimona alias Paul L. Smithe. (23.02.2004)

Jako malej jsem Pepka miloval. Proto když před dávnou dobou nova dala celovečerního Pepka a já jej nemohl vidět, poprosil jsem mamku ať mě jej nahraje. Jáká to byla rána pro mou dětskou duši, Pepek co nesnáší špenát a sežere svou plechovku až po té co dostane nakládačku od Bluta v samém závěru. Jaká děsná stylizace filmu, jak hrozný film. Brrrr. (03.11.2008)

Ano, na začátku sice přišla trocha nostalgie, když se ozvala úvodní znělka seriálu, který jsem měl jako dítě rád, ale jakmile se objevili herci, už to šlo do kopru. On je Robin Williams skvělý a skvěle tu postavu vytvořil. Shelley Duvall je neméně výborná, ale k čemu to je, když se na to ty dvě hodiny prostě nedá dívat? Je to pitomé, je to navíc muzikál, a o to horší je, že se to strašně moc snaží o podobu s kreslenou postavou, stejně jako o to, aby se tam toho stalo strašně moc. Strašně moc se stane, ale už si stejně přejete, aby to skončilo. (09.01.2015)

Burleskní muzikál Pepek námořník (1980) v režii Roberta Altmana a v hlavní roli s Robinem Williamsem byl jednou ze dvou vzácných koprodukcí studií Disney a Paramount (tou druhou byl fenomenální "Drakobijce"). Spadá do tzv. temného období Disneyho studia, které je v oficiální historiografii démonizované, protože tehdejší šéf Ron W. Miller svým směřováním odklonil studio od jeho dodnes vyzdvihovaných hodnot. Ale stejně jako ostatní projekty vzniklé pod jeho jménem také "Pepek" představuje výsostně osobité a ambiciózní dílo i nedoceněný, i když bizarní klenot. Podobně také podle úzkoprsých vykladačů Altmanovy filmografie bývá tento okázale fantasmagorický projekt považovaný za přešlap či zakázkovou nádeničinu. Přitom se jedná o unikátní pokus do hraného formátu převést cartoonový svět, a to s jeho charakteristickou rytmickou dynamikou, vizuální chaotičností, nonsensovou logikou i fyzickou elastičností postav. Při bližším pohledu navíc vyprávění, které divákům představuje nejen titulního hrdinu, ale celé námořnické město s všemožnými ulítlými figurkami, působí jako rozjařile absurdní parafráze Altmanových ikonických mozaik tragikomických lidských osudů. Podobně jako v raném skvostu "Brewster McCloud" zde Altman dává na odiv svou opomíjenou komediální stránku, ale také svou podvratnost vůči klasickým hollywoodským formátům, zde v čele s burleskou, muzikálem i kostýmními velkoprodukcemi. Není náhodou, že Paul Thomas Anderson, coby velký obdivovatel Altmana, zapracoval nádhernou poklonu "Pepkovi námořníkovi" do svého podobně polarizujícího skvostu "Opilí láskou" (Punch-Drunk Love, 2002). (03.07.2022)

V histórii kinematografie nájdeme spústu projektov, ktoré na počiatku svojho vzniku vyzerajú, ako komerčná a umelecká tutovka. Oceňovaný režisér si zoberie pod svoju taktovku megapopulárnu predlohu, zapriahne talentovaných a rovnako populárnych hercov, dostane viac ako štedrý rozpočet a štúdio sa môže po premiére už len tešiť na spústu zlaťákov. Už pri natáčaní muselo byť zúčastneným jasné, že to nebude ono. A môže za to hlavne ( ale nielen ) scenárista, ktorý napísal nehumornú frašku, bez nejakej výraznejšej akcie či zapamätania hodnej scény. Režisér, tak už potom môže robiť zázraky, z blata sa hrad nepostaví ( ešte možno keby sa réžie chopil niekto s väčším zmyslom pre dobrodružstvo ). Potešenie pre prvú signálnu sústavu, ale totálne umelecké fiasko. (06.01.2015)