Stalo se jedné noci

Staronovou potíží filmové klasiky ať počátků němého nebo zvukového či barevného hraného filmu je, jak se na ni dívat. Film není jen umění, ale také řemeslo a - řeklo by se - kusová výroba svého druhu. To řemeslo objevit, vymezit, naučit se mu a integrovat ho do palety vlastní poetiky jako základu původního uměleckého typu a občas i převratné koncepce rozhodně není snadné. Pro současného diváka je celá věc ještě více znesnadněna. Není-li jaksi přirozeně vlečen svou opalizující nostalgií, v níž vše, co je starobylé a starožitné, je krásné už proto, že tu patinu zkrátka nelze přehlédnout, má na vybranou dvě možnosti. Tou první je relativně méně nesnadný a více dosažitelný technický prézentistický pohled, který do kvality zařazuje automaticky všechno, co vzniklo po r. 2000 (1990, 1980, 1965, zpravidla tak, že byl-li jsem v té které době mladý, znamená to, že s mým životem začaly i lidské dějiny, mezi tím i žbrblavá drobnost zvaná film), tou druhou snaha více vidět film jako dílo, které je produktem doby svého vzniku, jež čas od času a případ od případu tuto hranici určitým způsobem překonalo. To je i případ rozkošné patiny STALO SE. Červenoknižní téma má slibnou, na svou dobu téměř avantgardní psychologii postav, pojednává o skutečném tématu a usiluje - i podle mě - s úspěchem o prolomení tohoto svazujícího korzetu dobové machy a konvence. V továrně na sny šlo tehdy jako dnes o doslova snový úspěch. O sen, který stále zůstává pozoruhodným diváckým zážitkem. (31.03.2008)

Clark Gable je fascinující, Claudette Colbert přesně naopak. Když je švihák Peter opilý, když provokuje nejbližší osobu, ale hlavně když stopuje (i po tolika desítkách let neskutečně vtipná etuda), nesleze mi úsměv z tváře. Když se herecky snaží jeho ústřední partnerka, je mi trapně, ať už se pokouší o humor nebo hrát na vážnou notu. Scénář mi navíc tuhle rozporuplnost moc neulehčuje, když dokáže předvést jednou za půl hodiny dokonalý gag, ale třeba poslední dvacetiminutovku natahuje doslova nesnesitelně. Tahle zlatá klasika zkrátka zůstala pořádný kus ode mě. (08.09.2010)

Kdybych neviděl Šarádu nebo Jak ukrást Venuši, asi bych dal víc. Samozřejmě, tenhle film zde byl dřív, je jeden z prvních v těch dokonalých dialogovkách mezi muži a ženami jako Leopardí žena, Jeho dívka Pátek nebo Příběh z Filadelfie. Přesto mi některé scény přišly trochu nudné a někdy bych ocenil břitčí dialogy. Ale abych nebyl chápán špatně - pořád je to velmi, velmi vysoký nadprůměr a bavilo mě to od začátku do konce. Jsou zde totiž i dílčí vtípky (třeba s mrkví, nebo i jak jí naplácá v půlce řeky na zadek), kterých většinou ve filmech moc nebývá, a samozřejmě zdi Jericha jsou skvělým podobenstvím. Scéna manželského páru před detektivy je dokonalá a velmi vtipná. A vlastně člověka i zajímá, jak se charaktery těch dvou poněkud namyšlených lidí, kteří život doposud brali poněkud lehkovážně, i když každý z jiné strany, nakonec vyvinou. Tady mi trochu vadí, že se víc nedozvíme o postavě opileckého, avšak čestného novináře (šek na 39,60 dolarů!) a jeho životních osudech. Ale celkově film příjemně pobaví i po letech, a to od jeho natočení uteklo víc jak 80 let. (28.12.2018)

Tak šíleně nezáživné, jak jenom pokus o romantickou komedii může být. Jakákoli ocenění jsou totálně mimo mísu. Mimo byli i páni akademičtí porotci, když nechají zvítězit nic neříkající romantickou komedii. Po 10 minutách sledování každý divák nepochybuje o tom, jak to celé skončí. Samozřejmě jsem neočekával, že mi od samé zábavy vybuchne bránice, ale alespoň jedenkrát, jsem se během filmu usmát chtěl. Obě postavy se mi během 10 minut naprosto znechutily a do konce stopáže jsem si k nim nenašel cestu. Naprosto prvoplánová sračka s nudným, předvídatelným a především (v době vzniku možná ještě ne), ale dnes již stotisíckrát ohraným příběhem (kopírky zasrané) o dvou existencích, které se k sobě vůbec v ničem nehodí, a přesto se do sebe bláznivě zamilují. Takže člověk 100 minut sleduje, jak se totálně uměle a zcela vykonstruovaně jakože dobírají a popichují, až nakonec jako zjistí, že se oba vlastně celou dobu hrozně moc milují. Celou stopáž mě neskutečně sralo, že se hlavní hrdina choval k hlavní hrdince, jako ke kusu hovna, i když to byla otravná ultrapíča, tak přeci jenom měla vaginu a považuji za jaksi nedůstojné s k majitelkám vagín chovat hnusně. Všichni se tu nad tím hrozně moc bavili, takže jsem zřejmě asi jen staromódní. Já jsem člověk, který cukr nesnese ani v kávě a tady ho na mě tvůrci sypali 105 minut celé pytle rovnou do huby. V podstatě celý děj je vykonstruován stylem "cukr a bič", spousta diváků na tomto principu zřejmě vyrůstala, takže si našli ve snímku takové zalíbení. Zejména z počátku filmu jsem neskutečně trpěl. Obě dvě hlavní vykonstruované role jsou napsány naprosto debilně a něco tak debilního není možné zahrát důstojně, ani kdyby se Gable a Colbert přetrhli. Tohle nebyly postavy s plnohodnotnými charaktery, to byli dva nastrčení povrchní panáčci zaujímající ploché předepsané postoje. A podle toho to také vypadalo. Bylo to laciné i na svoji dobu. Zajímalo by mě, jakého kreténa vůbec poprvé napadlo podřadný žánr romantických komedií oceňovat. Osobně považuji čas strávený ve společnosti této nudírny za čas ztracený. Zase a znovu jsem si potvrdil, že tohle ani vzdáleně není mým šálkem kávy. Asi pochopím, že se snímek tu a tam tento film nějaké ženě zalíbí, ale pokud si najde obdivovatele i v pánských řadách, tak by se dotyční pánové měli prudce zamyslet nad svojí orientací. Slabá pohasínající hvězda. (07.11.2019)

Vyborny film od reziserskeho velikana, akym Capra nepochybne bol. Milionarska dcerka Claudette Kolbert je na uteku, a nasleduje ju novinar v podani Clarka Gable-a /Gone with the wind, Run silent, Run Deep/. Obaja - aj Gable aj Claudette Kolbert vedeli hrat, ba dokonca Gable dostal Oscara za film. No a mne ako diviakovi ostava len jedno : sadnut na prdel a nechat sa unasat krasnou filmovou jazdou s doslova vybornou reziou : 100 % (23.01.2016)