Kamera:
Kasumi TógóHrajú:
Júki Jamada, Šótaró Mamija, Amane Okajama, Naoto Kobajaši, Šin'ja Nišijama, Júki Okada, Karin Nanami, Jasuhiro Kikuči, Rjósuke Higa, Ikkjú Džuku (viac)Videá (8)
Recenzie (2)
Bylo milé si připomenout Sakamiči no Apollon skrze další podařené dílo s notnou dávkou jazzu a skvělými postavami. Zajímalo mě, jak se tvůrci popasují s výzvou převést na (animované) plátno mangu o hudbě, jejíž kouzlo spočívá mimo jiné v tom, jak i ve své „němé“ podobě dokázala zdařile přiblížit atmosféru z jazzových vystoupení. A díky bezuzdné hravosti animátorů musím říct, že to naštěstí dopadlo na výbornou! Pocity z divoké jazzové hry se snaží vyjádřit nezvyklými nálety kamery či jejími úhly, nečekanými sakuga momenty, hraní si s barvami a výtvarnými styly a… je to zkrátka vřelé, hravé, milé, s minimem postav (všichni jsou sympaťáci), jdoucí přímo na věc a i onen zvrat, který by v jiných anime působil jako to nejprovařenější klišé, je tu podán tak, že nebudete mít problém mu uvěřit. Čtyři hvězdy jasné a blyštivé jako Daiův saxofon. (Viděno v Shinjuku Wald 9, Tokio, 2/2023.) ()
Mám rád jazz, je to živelná a hravá muzika a Blue Giant mi dokázal jazz velmi dobře prodat. Jednotlivá vystoupení byla opravdu povedená, ať už po stránce hudební, ale i výtvarné, kdy jsem si užíval práci s kamerou, ale především práci s barvami, která byla doslova okouzlující, nádherná – prostě impozantní, také se mi líbilo, jak jsou tato vystoupení občas prostoupená různými flashbacky, které prohlubují příběh a krásně s tím vším ladí. Byl to zážitek, a tak jsem ochotný částečně přehlédnout fakt, že je celý příběh jen další tradiční cestou party hudebníků na pomyslný vrchol s pár ohranými klišé, včetně třeba toho, že když postava prohlásí „musíme zesílit“, tak to v praxi znamená, že začne pravidelně běhat – opravdu hodně tréninkových scén a fyzického zesílení v anime probíhá skrze běhání, ale nečekal jsem, že tohle bude i ve filmu o hudbě. Zase je tu tradiční důraz na to, že ti nejlepší by měli být i ti, co dřou nejvíc, že nejlepší hudba je ta, do které dáte srdíčko – ale zrovna tahle poselství mám já rád. Postavy jsou uvěřitelné a sympatické. Dokonce i ty 3DCGI modely použité během hry na hudební nástroje (kterých jsem se nejvíc bál, když jsem viděl trailer), vypadají vlastně docela dobře. Co mi v rámci animace nakonec vadilo víc, bylo stínování formou šrafování, zkrátka občas byly čáry jako stíny na postavách úplně všude. Každopádně Blue Giant pro mě fungoval hudebně, vizuálně i emocionálně a tak mu méně jak 8/10 nedám. ()
Galéria (155)
Fotka © Toho Company
Reklama