Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Kdyby byl Sakamichi no Apollon jen a pouze o hudbě, pravděpodobně bych v rámci hodnocení neměl co řešit. Při absenci romantické linky bychom jako diváci mohli více vstoupit do tajů jazzu. Byť jsou postavy vesměs dobře napsané, nemohl jsem se celých 12 dílů zbavit dojmu, že právě ona romantická linie je na tu hudební naroubována trochu násilně a občas spíš plní roli jakési formy výplně. Nepřišel mi totiž zase tak zajímavý vývoj kolem milostného x-úhelníku a spíš bych ocenil vývoj kolem kapely. Nutno je také podotknout, že narozdíl od téměř všech letošních seriálů má Sakamichi no Apollon svůj vlastní xicht. Ten mu ale nedělá nějaká romance či široko daleko nejlíp napsaný scénář, ale právě jazz, který je pro Anime velmi netypickým hudebním stylem a na každý pád jde o typ hudby, který může na první poslech zaujmout i člověka dosud jazzem nepolíbeného. Právě v tomhle ohledu je škoda, že tvůrci s hudební linie nevytěžili víc, než jen pár (vynikajících) skladeb a nějaké ty starosti kolem kapely. Co se týče postav, tak jsou velmi civilní a tudíž příjemně napsané, čili tady nějaké zásadnější výhrady rozhodně nemám...Animace je velmi povedená, hudba v seriálu je jak už jsem napsal boží, oproti tomu nelogicky nejazzový opening je hodně špatný...Celkově zhodnotit Sakamichi no Apollon je poměrně složité...Zatímco je totiž hudební linie naprosto bezchybná, tak v té romantické to občas docela hapruje, s racionálním uvažovaním si postavy také občas příliš netykají a vůbec celkově působí, tak nějak zbytečně. Nedá se jí sice občas upřít nějaký ten silný moment, ale tak jako tak bych se bez ní prostě obešel...Tím víc mě trochu zklamala druhá polovina seriálu, kdy se scénář téměř nevětví a motá se jen kolem vztahů hlavních i vedlejších hrdinů. Nicméně...za hudbu, za jazzovou část scénáře, za občas nějaký ten povedený moment části romantické, za civilnost a také za vynikající konec „po 8 letech“ Sakamichi no Apollon ty slabší 4* dám. (04.07.2012)

Watanabe, autor Cowboye Bebopa, se pustil do režírování seriálu, jenž je prost vší nadsázky, nadhledu i vtipu. Kdykoliv to v minulosti učinil, vždy byl výsledek slabší než ten, který ukázala banda křižující sluneční soustavu. Myslím, že ani tentokrát se nepříblíží svému největšímu úspěchu, a to i přesto, že v druhém kvartálu 2012 bude Sakamichi no Apollon nejspíše jedním z nejlepších anime, žel v žánru, který mi není ani trošičku blízký. +++++ Děsím se neustále zraňovaných srdcí, vyznání lásky, nejistého směřování citů, jež usiluje nejspíš pouze o to, abych s hrdiny Sakamichi no Apollon žil, soucítil s nimi, radoval se s nimi, plakal s nimi... prostě věrně prožíval totéž co oni, jednou týdně se 20 minut tvářil jako člověk plný empatie a jazzu. +++++ Pokud jde o rozpracování psychologie postav, Sakamichi no Apollon dokázalo v této sezóně mezi anime své hrdiny oživit nejuvěřitelněji, ale přece tím dosáhlo pouhého mírného vyvýšení se nad melodramatické mýdlové opery, k nimž přidává nádech zašlých časů (jazzem, paletou barev), které, řečeno textem písně: "...si nedáme vzít, i když už jsou dávno pryč," a kouzlo všedních dnů, kterých se mydlinky obvykle děsí. Inu mají proč, všednost zezevšedňuje. +++++ Nicméně uznávám, že postavy i ve čtvrtém díle odhalovaly něco nového ze své povahy, minulosti atd.. Leč přístup k chápání člověka to byl konformní: jasné příčiny a následky chování, světlo jako výchozí stav a milostná láska jako nejvyšší dobro, nejvznešenější cíl a osud. Opět řečeno písní, tentokrát záludně a podvratně: "Die Liebe ist die größte Kraft." Končím po 4 dílech, ale bez jedu. (05.05.2012)

Jazz nikdy nebyl mým prioritním koníčkem, avšak v tomto počinu jsem nad ním chvíli uvažoval. Protože jsem sám klavírista, dost dobře jsem chápal citové projevy Bona a protože jsem i prožil pár zamilování, chápal jsem i ostatní. Proč si vybrat tento příběh před seriály jinými? Krom toho, že je zde viditelná absence ecchi, hentai, fanservice a dalších ptákovin dnešní doby? -> Nenásilný příběh. Sešel se jeden námořník s tichou myškou a zjistili, že mají dohromady společnou hudbu. A nevěřili byste, jak i v reálném životě společná hudba přibližuje. Když do toho dáte ještě dívku, avšak ne obvyklý milostný trojúhelník, je tu 12 dílů, do kterých se vleze opravdu dost věcí. Co víc, konec byl naprosto úžasný. Hudba, animace a tak jsou na velmi dobré úrovni. Není to Nodame Contabile, ale nachází se zde velké množství různorodých skladeb, odkazů na zpěváky a dokonce i lehce ta klasika. Co díl, to potěšení u srdce. Závěr: neřekl bych, že je to nějak extrémní dílo, které bych si musel opět někdy shlédnout, ale to jedno podívání stálo za to. Občas na to pomyslím, nezapadne to zcela jistě do dějin zapomnění. 75% (31.07.2012)

Sakamichi no Apollon je anime romance žánru z prostředí školy a hudby. Každá z postav má svůj originální charakter, tzn. žádné tsundere a podobné hovadinky. Poslední dobou mě už docela přestaly bavit stokrát ohrané náměty podobného ražení, proto jsem byl příjemně překvapen, když jsem zjistil, že toto anime naprosto vybočuje z davu. V celém anime asi 2 nebo 3 holky a milostný trojuhelník. Žádné nesmyslné harémy s holkami bez vlastní sebeúcty. Jedno z mála anime tohoto žánru, do kterého se opravdu vyplatí investovat čas. (06.06.2013)

Watanabe umí pracovat s postavami, to už dokázal několikrát. Tentokrát ale nebude režírovat přestřelky nebo šerm dvou róninů, ale život prostého mladíčka Nishimiho, který od malička cestuje ze školy na školu a když se dostane sem, musí čelit "samotě v obydleném domě." Tady si, jak už to v příbězích o životě prostého mladíčka bývá, najde lásku a chce jí ji vyznat. Jenže tady se objeví "problém," nepřátelský Sentarou, který , shodou okolností, k Nishimimu přátelský bude. Zjistí se, že je oné dívky, Ritskuo se jmenuje, kamarád od dětství. Ale jak to bude pokračovat? -- Yoko Kanno dílo sedlo úžasně, řeklo se jazz, tak jazz, sama hraje se skupinou The Seatbelts, která hraje jazz a hrála i soundtracky Cowboye Bebopa. Za celé dílo zatím 4*. (06.05.2012)