Iron Claw

Sportovní drama v podání Durkina a A24 není sportovní drama, ale psychologická studie toxického otcovství a psychických problémů v době drsných chlapů, kteří nepláčou. Není snadné přežít takovou výchovu a bude to stát mnohem víc, než si drtivá většina lidí dokáže představit. Závěrečná scéna, ultimátní terapie rodinou, mi vehnala slzy do očí. Ten film je jeden dokonalý filmový tvar, pracující s divákem. Chytře přeskakuje banalitity a nutí vás přemýšlet, co se stalo, představovat si nezobrazené emoce. Dělá to zatraceně dobře a furt. A skvěle tak dokáže pracovat s momentem překvapení. Dlouho jsem neviděl film, který by vyžadouval takovou pozornost a aktivitu diváka, kvůli interpretaci viděného. Kdo jde na wrestlingový film a sportovní drama, je zklamán, jak tu hojně čtu. (26.02.2024)

Příběh o bratrech Von Erichových, které velmi tvrdě trénoval vlastní otec tak, aby se z nich stali úspěšní wrestleři, má totiž velmi repetitivní stavbu vyprávění. Po nutném představení celé rodiny se totiž dostaneme do spirály „jeden z bratrů sbírá úspěchy v zápasení a pak se stane něco zlého“. A to je pro 130minutový film docela málo. Byla jsem docela zklamaná. (16.03.2024)

(8,5/10). The Iron Claw se postaral o takové moje poprvé - byl jsem totiž v kině úplně sám. Tedy byl jsem tam ještě se svojí partnerkou. Ale i tak to byl velice jedinečný a zvláštní pocit. Na jednu stranu máte kino celé pro sebe. Na straně druhé je smutné, že lidi na takovéto filmy nechodí a zajdou si raději na nějakou pitomou českou komedii. Možná to bude tím, že jsem příležitost vidět The Iron Claw chytil za pačesy doslova na poslední chvíli. Protože tohle byl definitivně poslední termín, kdy to u nás v Cinestaru dávali. Ale i tak to pro mě bylo šokující zjištění, když zhasly světla a kino zelo prázdnotou. Teď už však k samotnému filmu, který mě uchvátil svým autorským stylem a semlel svým dramatickým vyzněním. Studio A24 je mým druhým domovem a vždy s radostí prozkoumám jeho další projekt. Proto jsem s nadšením vyhlížel i snímek The Iron Claw, který není klasickým sportovním filmem podle šablony. Tohle je především příběh bratrského pouta, které je zahaleno temným hávem. Sledujeme příběh bratrské skvadry, pro které je wrestlingové zápolení vším. V jejím čele stojí Zac Efron, který se pro tuto roli díky fyzické transformaci proměnil doslova v bestii. Tato bestie je poháněna řádem, který mu byl už v mládí zakořeněn hluboko do srdce. Jeho mysl se nastavila na to, že neexistuje nic jiného než wrestling. Nedej bože, aby někdo konstatoval, že to je pouze divadýlko nebo show. Naštěstí pak na scénu přichází překrásná Lily James, která do jeho života přinese alespoň nějaké světlo a rozum. Jsem nesmírně vděčný za to, že se po vzoru Roberta Pattinsona začíná pomalu vymaňovat ze své škatulky hezounka také Zac Efron. Protože tento film ležel především na jeho muskulárních bedrech. Dále tady máme i ostatní méně či více slavné bratry, kdy každý z nich ve filmu prodává kus svého hereckého umu. Nastává mezi nimi perfektní synergie a rodinná pospolitost, která chytí za srdce i nesportovního fanouška. The Iron Claw je opravdu, ale opravdu hutným dramatem, které tne do živého. Nebojí se diváka utopit v bolesti spolu s beznadějí a sází mu jednu emoční ránu za druhou. Emočně náročný zážitek pozvedá také srdceryvná hudba, která výsledný zážitek ještě umocňuje. Divák se nemá šanci dostat z této bolestné spirály, která se vznáší nad hlavami této wrestlingové rodiny. Režisér Sean Durkin dokázal pomocí příběhu o na první pohled neznámých bratrech Von Erich, přetavit tento film ve velice osobní a niterní zážitek, který bude v mém srdci rezonovat ještě pěknou dávku dní, i poté co zazní zvonek ohlašující konec zápasu. "Tonight, I walk with my brothers." (14.03.2024)

Decentní prohlídka bojů, kdy film se zdá být příjemně naschvál stejně hraný jako zápasy v ringu. V tom nejlepším slova smyslu. Citlivé drama, které má spád, dobré herecké koordinace. Efron teda vypadá jak Farquaad na roidech, nicméně zrovna zde ukazuje, že herectví ve vážné formě jde. I když s debilním účesem. Z jistých situací šlo vyždímat víc, aby zafungovala síla psychologických vazeb a tajů. Finále strhující s jasnou a dobrou myšlenkou. (29.02.2024)

Zac Efron v roli wrestlingového zápasníka vtrhl se svojí Hulkovskou muskulaturou do filmového ringu a započal příběh legendárních bratrů s označením Von Erich. Toto životopisné drama opírající se o skutečnou událost, která zahýbala, nejen díky rodinnému prokletí Von Erichů, wrestlingovým světem, ale myslím si, že po zhlédnutí filmu i světem newrestlingovým. Já ač nejsem milovník amerického teatrálního zápasení, tak mohu být potěšen, že film jím není nijak bezdůvodně přeplněn a těží spíše z dramatických okamžiků, které se na Von Erichy valí ze všech světových stran. Režisér Sean Durkin se chopil krom velící židle i scénáristického pera a vzhledem k tomu, že toho moc na svém kontě nemá, tak ač tento snímek není stoprocentní, tak určitě stojí za nějaké to jedno podívání. (28.02.2024)