Interstate

Tak Interstate 60, jo? Americká road movie, hmm, s Oldmanem, Lloydem a Foxem, to jsem teda zvědav co to bude za děsnou nezávislárnu, říkal jsem si. Pak do titulků začala vařit nějaká poprocková nebo numetalová nebo jak se to má teď správně škatulkovat abych byl dostatečně trendy a in...a moje očekávání spadlo ještě trochu níž. A během pěti minut bylo zase pěkně nahoře, protože Gary Oldman je pan herec a tenhle scénář mu umožnil, aby si svoji roli naprosto bezuzdně užíval. Co taky jiného, když se stylizuje do nejironičtějšího týpka na světě i mimo něj (což vám dokáže okamžitě jak vstoupí do děje), který si může pohrávat s lidmi od začátku až do konce věčnosti a ještě to doporučuje jako věčnou zábavu:) Krásná Amy Smart tady mimo jiné říká „má to duši, má to vášeň“ a přesně o tom tahle pouť trochu surreálnou, trochu šílenou, trochu krutou dálnicí je. Uvidíte všechno – plukovníka Franka Fittse z American Beauty jako sympaťáka největšího, děsivou růžovou Power Ranger Amy Jo Johnsonovou jako sexsymbol, za kterým se otočíte v té vteřině než se vám zapojí vyšší mozkové funkce a díky které možná začnete brát stopařky:) Interstate 60 vám toho dá hodně...poznáte legální drogový stát s plánem tak dokonalým a jednoduchým až to děsí (úcta k lidským právům je skvělá věc, ale při myšlence na to co občas chodí po ulicích najednou nějak nevím jestli Russelovu myšlenku odsuzovat nebo jestli se mi líbí) i diktát práva vyhnaný ad absurdum, prostě a jednoduše...lepší předvánoční pohádku o hledání odpovědí, spokojenosti a o dobře uvážených přáních jsem si ani nemohl přát. (23.12.2004)

Napůl irský Leprechaun a napůl Cheyenne, ryšavý účes a opičí dýmka z hračkářství - to je americký vládce nejen prokletých přání G.Oldman. Úsměvná romantická satira o sebepoznání, upřímnosti k sobě i okolí a umění se správně rozhodnout s nepřesvědčivým Marsdenem na spletité cestě za láskou z billboardu. Možná jsem neměl tu správnou dálniční známku, možná jsem byl špatně naladěn, ale snad i díky zdejší přehnané glorifikaci nebyla má očekávání naplněna a tak musím bohužel konstatovat, i když mi za to možná brzy spadne na ulici plechový kýbl na hlavu, že cesta po Interstate 60 mi přišla jako docela zbytečně projetý benzín. Holt, píšu, co si myslím a myslím to, co píšu.. Mi Nü-Chai, ten šok z nějakého očekávání a jiného uzření - to myslíš to hrozivé tajemství pod poklopcem O.W.Granta? (07.09.2009)

Jo, ta jízda mi sedla. Bylo celkem příjemné se nechat vézt tím červeným BMW napříč státy, potkávat všechny ty lidičky a zažívat všechny ty neuvěřitelné příhody. Do toho vítr ve vlasech, sexuchtivé krásné stopařky... a jeden řekněme skřítek, který vám splní jedno přání. Musíte ale mít u sebe poslední sfouknutou svíčku z narozeninového dortu ! Oldmana mám rád, tady mi však úplně nesedl. Snad to bylo tím rezatým hárem, nebo tou šílenou fajfkou nevím... I ten zelený kouř působil spíše legračně a jako laciný trik. Tahle z mého pohledu negativa však vyvážila nápaditost scénáře. Pro mne to byla spíše taková oddychová pohádka pro dospělé, která měla navíc šťastný správně americký konec... Chválím také to odporné německé kabrio, protože krásně kontrastovalo mezi tím, co by si asi přál syn a co otec. Za mne jsou to 4 slabší bílé skvrny na kufru. * * * * (06.11.2014)

Interstate 60 se tváří jako složitá sofistikovaná hra, ale v podstatě to je přímočará vyprávěnka o tom, kterak se mladík musí naučit rozhodovat sám za sebe. To, že člověk má vždy na výběr a nemusí být jen otrokem druhých (otec) je opakováno skoro pořád. Přesto je hlavní hrdina až nesmyslně pasivní a i jeho přerod jako kdyby byl nutný a nezvolený. Neil dělá stále jen to, co je mu přikazováno (O.W.). Taky se nedovedu ubránit pocitu, že film nedrží jako celek. Po perfektním začátku se všechno začíná rozpadat a film porušuje spoustu pravidel, které si sám stanovuje. A divným lidem v divných městech se dějí divné věci... Některé z jednotlivých částí s hlavním příběhem souvisí, jiné jako kdyby tam byly právě jen kvůli té „divnosti“. A to mě pak vážně nebere… Občas prostě člověk vidí jen to, co chce vidět. Ale je třeba naučit se dívat jinak. Na vše. Třeba i na filmy. Tak… Piky nebo srdce? (27.08.2008)

Teď, když jsem konečně Interstate 60 viděl podruhé, pochopil jsem pravdou sílu tohoto geniálního díla. Je to klasická pohádka přepsaná do poněkud dospělejší formy, jak již přede mnou napsal kolega Eodeon, můžeme si všimnout jisté návaznosti a inspirace s klasickými knižními díly, kde hrdina vstupuje do vesmíru, který ačkoli se zdá stejný jako ten odkud přichází, dost se od toho výchozího liší. Návštěvník je v novém světě podroben konfrontaci se zdejšími obyvateli, přičemž si navzájem připadají velice odlišní a nedokáží jeden druhého pochopit, zažívá různé příhody, které by se mu v normálním světě stát nemohli a nakonec si ze své návštěvy odnáší hluboké morální ponaučení. Díky skvělé režii Boba Galea máme možnost se do tohoto světa vydat také a rozhodně bychom ji měli využít. (14.02.2006)