Neuveriteľná cesta

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)

Překrásný rodinný film, v němž sice vystupují mluvící zvířata, ale ta nejsou ani v nejmenším protivná ani vtíravá. Zvířecí herci "hrají" tak dobře, až má člověk pocit, že v těch svých zvířecích mozečcích ví, co dělají. K tomu parádní scénář, který je plný vlídného humoru, špičkování mezi kočkou a psem, ale obsahuje i hodně moudrosti. Naprosto skvělý je i český dabing trojice zvířat. A to jsme se ještě nezmínil o hudbě amerického skladatele Bruce Broughtona. Tenhle chlapík vyšperkoval Neuvěřitelnou cestu přenádherněokouzlujícím, patřičně vzletným a rozmáchlým hudebním motivem, který naprosto vybízí k vystoupení z anonymity pouhé podkreslující hudby. Zaujímá tak lví podíl na emocích, které z filmu prýští. Jediné, co bych já osobně filmu vytknul, tak byly lidské postavy (rodina), která tu ale hraje záměrně druhé housle. Podobné filmy se již netočí a tenhle je dost dobře možná nejlepším rodinným filmem vůbec, protože není přehnaně infantilní, prvoplánově dojácký a ani se tu nikdo nepitvoří a zvířata nepředvádějí žádné hudební číslo. A mně se tenhle film líbil v dětství, líbí se mi v dospělosti a vsadím se, že se mi bude líbit i v důchodě. Mám dojem, že ve mně stále bije část toho dětského dobrodružného srdce. Asi nejsem ten pravý sucharský dospělák :-) (29.11.2006)

Jeden z nejpovedenějších „remaků“, které jsem za svůj život viděl. Stejně jako původní film se mi i tento novější kousek vryl nesmazatelně pod kůži. Dobrodružný příběh trojice „domácích“ mazlíčků, kteří na své cestě budou muset čelit množství drsných překážek a i přes svou počáteční nevraživost nakonec dojdou ke svému cíli bok po boku. I v tomto případě nechybí emoční situace, které vás prostě donutí se na tento klenot podívat i po tolika letech znovu a znovu. Opět dávám nadprůměrné ohodnocení… (31.12.2018)

Takhle má vypadat film pro celou rodinu, kde hrají zvířata. A kočka je samozřejmě nejlepšíííí!Vždycky, když ta moje na mě zvedne oči od misky, úplně ji slyším: "Je to studené! Měla jsi mi to ohřát!" POZOR! Narazila jsem na článek o siamkách (mám doma dvě) a našla jsem informaci, že příběh je podle skutečnosti: siamka Tao a její dva psí kámoši labrador a bulteriér prošli 250 mil kanadskou divočinou, aby se opět setkali se svou lidskou rodinkou. Příběh podle skutečnosti sepsala Sheila Bruford pod názvem Homeward bound a ten byl poprvé zfilmován v r. 1963. Více v Zajímavostech.... (24.02.2010)

fakt je, že jsem to viděl ve čtyřiadvaceti, tak ten efekt nemohl být tak silný... ale ruku na srdce, od prvních minut je každá další scéna čitelná, "scénář " napasovanej na to, jak se zrovna hafan pohnul... no divák by asi měl chodit nejvýš do první třídy, aby tohle žral... a to už je bohužel dávno. 30% p.s.: ale stejně na konci málem ukápla... :-) (24.10.2008)