Vztek

Konverzační záležitost plná různých upovídaných lidských postaviček, snažící se navodit atmosféru "snad" Brooklynu. Pohodovka jakoby ze starých časů. Mě tak nějak tentokrát nezasáhla, hodnocení 74% (srpen 2014) mě přijde maličko nadsazené - ovšem evidentně nálada filmu si svoji cílovou skupinu našla ;-) (02.08.2014)

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)

::::::::::::::::::::::::: Už to není taková síla jako Smoke, ale i tak jsem se příjemně pobavil. Zase skvělý Harvey Keitel, a Jim Jarmusch mne hodně potěšil ! Dokonce i ta Madonna byla super. Na to, že je film ve většině jen imrovizovaný, tak je to geniální dílo. Jak už tady někdo zmínil, je pravda, že byste neměli Smoke a Vztek rozdělovat na dva filmy, berte to jako celek, nejlépe, když si oba filmy pustíte rovnou za sebou, tak je to síla ! :-) Příjemnou zábavu Všem !!!! ::::::::::::::::::::::::::::::: (30.03.2009)

Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. (24.10.2014)

Prvních asi 20 minut jsem fakt měla vztek. Ale čekala jsem na Jima Jarmusche, který je nejen vynikající režisér, ale taky krásnej chlap. Lou Reed mě taky potěšil, ale ty řeči, které se ve filmu vedly, mi připadaly o ničem. Ono je někdy fajn tlachat o ničem, ale na celý film je to málo. A Auggie se mi zdál být jiný než ve Smoke. Takže teď mám před očima jen toho chlapce s culíkem, co zametal. Jared Harris. (12.07.2021)