Vztek

Prvních asi 20 minut jsem fakt měla vztek. Ale čekala jsem na Jima Jarmusche, který je nejen vynikající režisér, ale taky krásnej chlap. Lou Reed mě taky potěšil, ale ty řeči, které se ve filmu vedly, mi připadaly o ničem. Ono je někdy fajn tlachat o ničem, ale na celý film je to málo. A Auggie se mi zdál být jiný než ve Smoke. Takže teď mám před očima jen toho chlapce s culíkem, co zametal. Jared Harris. (12.07.2021)

Americká nezávislá komedie, trošku podobná Smithovým Clerks. Jedná se o sled jednotlivých historek/gagů (nosný příběh se jaksi nevyskytuje), které spojuje jejich dějiště - Brooklynský obchod s zde všemožným kuřivem. K Harveymu Keitelovi sem chodí různé podivné existence, nakoupí si a potom se věnují "hluboce filosofickým" debatám nad zapálenou cigaretou. O kouření ve filmech si zapřemýšlí Jim Jarmusch, někdo zase řeší, jak zbavit místní park pytlíků a Madonna si tu zazpívá malý štěk. Všichni brečí nad tím, že se jim odstěhoval před 40 lety jejich baseballový tým... Docela pěkně si podle tohoto filmu můžete udělat obrázek, jak to v Brooklynu vlastně vypadá a jak se tam žije, ale nějakou extrémní informační hodnotu od něj zase nečekejte (rozhodně ne dokument!), protože hlavní co film chce, je pobavit a to se mu celkem daří! (29.07.2007)

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)

Hoci mi Smoke nepripadal byť príliš zaujímavý, tento jeho sequel, postrádajúci už akýkoľvek súdržný dej, ma prekvapivo pobavil viacej. Funguje totiž nielen ako pohľadnicový portrét Brooklynu čoby mesta v meste, ale je aj výživnejším leporelom vtipných a sympatických konverzačiek, povievajúcich niekde medzi Smokeom a Jarmuschovými Coffee and Cigarettes. Suchým humorom okorenené kuriózne radosti a strasti komických figúrok… Kto rád načúva, príde si na svoje. Mňa najviac pobavilo Lou Reedovo vykreslenie Švédska. (19.03.2009)

Pro mě osobně ještě lepší než Smoke, jehož pandánem Blue in the Face je. Geniální Lou Reed představující nám své patentní Lou’s Views, Jim Jarmusch filozofující nad svou poslední cigaretou v životě, rapující podomní obchodník Malik Yoba, zpívající telegram Madonna, Michael J. Fox se svým snad trochu příliš osobním dotazníkem a v neposlední řadě stoický trafikant Harvey Keitel. Já osobně bych do téhle brooklynské trafiky chodil hrozně rád. Oba Wangovy filmy jsou osobitým doplňkem tvorby Jima Jarmusche nebo bratří Kaurismäkiů a je jen škoda, že se Wayne Wang podobné tematiky nedržel i dál, protože alespoň trochu podobné filmy hledám jen docela těžko. (02.12.2011)