Vztek

Podvádím, je to 4* ale chci vyjádřit, že se mi to líbilo ještě více, než Smoke. Harvey Keitel chce vnést morálku do Brooklynu a hlavně mezi černochy. Bílí obyvatelé mu v tom brání a tak se nasere a ..více scéna s batohem. Žena jeho šéfa je tlustá, nadržená a chce jet do Las vegas, vyřeší to také tím, že líbá Harveye v pracovní době. Harvey má hispánskou milenku, ta je taky nadržená, vášnivá a chce tancovat, víc neprozradím. Jim Jarmusch mě tu konečně vysvětlil proč já kouřím (má pravdu-je to intelektuál) a Lou Reed vám vysvětlí, proč se bojí v NY - ale má ho rád - ale ještě víc se bojí Švédska. Už dlouho jsem neviděl od Miramaxu něco vtipného, spíš myslím nikdy... (05.07.2011)

Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. (24.10.2014)

Prvních asi 20 minut jsem fakt měla vztek. Ale čekala jsem na Jima Jarmusche, který je nejen vynikající režisér, ale taky krásnej chlap. Lou Reed mě taky potěšil, ale ty řeči, které se ve filmu vedly, mi připadaly o ničem. Ono je někdy fajn tlachat o ničem, ale na celý film je to málo. A Auggie se mi zdál být jiný než ve Smoke. Takže teď mám před očima jen toho chlapce s culíkem, co zametal. Jared Harris. (12.07.2021)

Život v jednom brooklinském krámku s tabákem v několika dnech, postavách, setkáních, rozhovorech, posedáváních, popíjeních a pozpíváních. Jim Jarmusch v úvahách nad poslední cigaretou, Madonna jako zpívající telegram, Lou Reed vyprávějící o brýlích, Harvey Keitel ve své neotřesitelné vždy dobře naložené životní filosofii ... Autoři museli moc milovat toto město, aby dokázali natočit o něm tento nicneříkající film o všeříkající každodennosti. ___ Auggie a neškodní škodíci. (19.07.2011)

. . . Protože tahle trafika je jen jedna, tam kousek od parku na rohu třetí a sedmé v Brooklynu... Auggie v ní vede řeči a žije život, ten nenapodobitelný život v kousku země zvané Brooklyn. A snad je i Andělem, poslíčkem božím na téhle rozporuplné zemi, kde o pár bloků dál vás zastřelí kluk kvůli teniskám... Ale Auggie si vede dobře, protože žije ve vší své svobodě dobrý a poctivý život. Bohudíky. "Bůh žehnej Brooklynu"... A když tak si taky klidně v klidu někdy zapalte. A nemusíte přitom ani šlukovat... :-) (25.04.2007)